Stavba: -č(o), kde (o) reprezentuje soubor koncovek vzoru město, -čo u neskloňovaných výrazů.

Sufix je prostředkem vytváření expresivních obměn, někdy po mechanickém zkrácení; představuje pandán sufixu ► -ča.

I. Od substantiv středního rodu se tvoří obměny mimin(k)o → mimčo, kafe → kafčo, pivo → pivčo, kilo → kilčo,⁶⁵ opalování → opalčo. Za obměnu slovakismu rozlúčka lze označit slovo rozlůčo.

Spojením substantiva a adjektiva je motivováno slovo intimčo (intimní osvětlení/prostředí/atmosféra...), fundované adjektivem, a slovo spolčo (modlitební společenství), fundované naopak substantivem.

II. Od jiných druhů slov se tvoří vončo (to je vončo; užívá se jen v tomto tvaru; ← zájmeno ono), zadáčo (neohebné; ← příslovečná spřežka zadarmo).⁶⁶

Nejasnou fundací (citoslovcem?) i nejasnou identitou sufixu se vyznačuje výraz pro ovocné víno čučo/čúčo/čůčo.

V každodenní komunikaci mohou být jednotlivá slova daleko častější, než jak pronikla do korpusu.

Mezi nezohledněná slova patří taková, která lze souborně charakterizovat jako označení reálií: lečo, pončo, gaučo, kebračo (jihoamer. tropický strom), karančo (jihoamer. dravý pták), padrčo (z portug.; kamenný sloup ve tvaru kříže vztyčený cestovatelem k vyznačení, kam až se dostal), mačo (způsob psaní slova macho). Frekventované jsou slovakismy: slova niečo, prečo, volačo nebo příjmení Krajčo, Dančo, Kupčo, hypokoristikon/příjmení Ďurčo aj. V korpusu nejsou rozpoznána oslovení Helčo, Renčo, Hančo; z oslovení Aleny Alčo bylo vytvořeno dvojčlenné Alčo Palčo.⁶⁷ Slovo tóčo (situace, ve které se člověk má co otáčet) má č v kořeni.