Stavba: -čn(ý)/-vičn(ý), kde (ý) reprezentuje soubor koncovek vzoru mladý. Odvozovací základy jsou jednoduché, výjimečně složené, české i přejaté.

Adjektiva s příponou -čný se odvozují téměř výhradně ze sloves. Vyjadřují vlastnost, nahodilou nebo trvalou, často negativně hodnocenou. Odvozována jsou z infinitivních kmenů sloves: patřičný ← patřit, dědičný ← dědit, s negativním hodnocením nactiutrhačný ← nactiutrhat, panovačný ← panovat, pod. rozhazovačný, poživačný, vychloubačný. Unikátním útvarem je adjektivum ustavičný ,takový, který neustává‘.

Nejasný je původ adjektiva dýchavičný. Adjektivum dýchavý i substantivum dýchavice slovníkově doloženo nečetnými příklady je, korpusově však zcela výjimečně; uvažujme tedy o příponové variantě -vičný a slovesném základu ← dýchat.

Pouze na základě etymologie lze o příponě -čný uvažovat u slov jako statečný, stručný, rozličný. Pokud neuvažujeme o tom, že by odvozeniny ze sloves byly tvořeny z kmenů krácených o kmenový vokál, nepočítáme se sufixy -ačný, -ičný, natož -ovačný ← -ovat. Většina domnělých derivátů s touto příponou odkazuje k substantivům zakončeným na k/c, u nichž při odvozování dochází k palatalizaci k/c → č. Vlivem pravidelných asimilací je řetězec přítomen např. ve slovech typu moučný ← mouka, tlačný ← tlak, čtverečný ← čtverec, buněčný ← buňka, tučný ← tuk, válečný ← válka. Jiná přípona je užita také ve slovech typu řečný ← řeč, nástrčný ← nastrčit, točný ← točit, živičný ← živice: viz ► -ný.