Stavba: -yn(ě)/-kyn(ě), kde (ě) reprezentuje soubor koncovek vzoru růže.

Od substantiv se pomocí sufixu tvoří (1) přechýlená jména. Distribuce variant je jen částečně předvídatelná. Varianta -yně se vyskytuje v případech, kdy jméno mužského rodu končí na souhlásku (s výjimkou jmen končících na -ec): ministr → ministryně, voják → vojákyně, svědek → svědkyně, Turek → Turkyně; po odsunutí původní přípony hospod(ář) → hospodyně, po odsunutí koncovky koleg(a) → kolegyně; tvoření tchán → tchyně, kde odsunutou částí není srozumitelný sufix, chápeme jako nepravidelné. Varianta -kyně se připojuje, končí-li jméno mužského rodu na -ec: poslanec → poslankyně; na -ce: zástupce → zástupkyně, někdy však i v podobných případech jako varianta -yně: přítel → přítelkyně, předseda → předsedkyně. Velmi zřídka z nějakého důvodu v jazyce chybí přímý mužský protějšek: vražedkyně, následkyně. Od adjektiv a od substantiv se tvoří variantou -yně v odborné terminologii (2) jména nositelů vlastnosti: měkkyně; popřípadě (3) jména modifikovaná: hloh → hlohyně (samostatný botanický rod, ale i plod hlohu).

Ojediněle s nezřetelným významem sufixu, popř. i základového slova, se tvoří (4) označení míst: svatyně, jeskyně, kuchyně.

Deriváty různých výše uvedených skupin by mohly fungovat i jako propria, ale většina proprií, ba ta nejfrekventovanější, není průhledná: Ruzyně, Bechyně, Purkyně, Kdyně, Volyně, Chropyně. Srozumitelně tvořené jsou názvy příslušnic národů s funkcí sufixu (1): Turkyně, Němkyně:

Mezi irelevantní nálezy patří (kromě uvedených proprií) různá prefigovaná/složená slova včetně hybridních: exministryně, pseudopřítelkyně.