Stavba: -ian(a), kde (a) reprezentuje soubor koncovek vzoru žena nebo soubor plurálových koncovek vzoru město.

Sufix vykazují okazionální názvy (1) souborů textů a uměleckých děl (sborníků, sbírek, časopisů, cyklů): Puškiniana ‚soubor skladeb S. Prokofjeva na motivy děl A. S. Puškina‘, Strindbergiana ‚ročenka Strindbergovy společnosti‘, Kreisleriana ‚cyklická klavírní skladba R. Schumanna inspirovaná postavou kapelníka Kreislera‘, Klapalekiana ‚časopis České společnosti entomologické‘ (podle Fr. Klapálka, zakládajícího člena a prvního předsedy společnosti); (2) akcí spojených s jejich prezentací (festivalů, komponovaných pořadů): Chopiniana (kompozice z výběru hudební tvorby F. Chopina), Hamletiana (literární pořad z textů na hamletovská témata). Sufix se připíná k základu vlastního jména významné osobnosti, která je buď autorem prezentovaných děl, nebo jejich tématem či jinak jednotícím prvkem.

Jména zakončená na -iana se v kontextu prezentují nejčastěji jako jména rodu ženského, srov. např.: Jinak se ovšem letošní Strindbergiana příliš neliší od předcházejících ročníků, tj. obsahuje studie a pojednání švédských a zahraničních strindbergologů. V případě gramatické nejednoznačnosti je však vzhledem k hromadnému významu možné chápat je i jako plurálové formy jmen rodu středního, srov. např. K jeho posledním projektům však patří dva disky nazvané Bachiana, na nichž shromáždil instrumentální skladby rodiny Bachů. Některá jména v textech gramaticky kolísají, srov. např.: Jeho interpretace Schumannovy Kreisleriany byla přirovnána k výkonům Vladimira Horowitze či Marty Argerichové. ‒ Na programu má Sonátu Leoše Janáčka, Kreisleriana Roberta Schumanna a Sonatinu Bély Bartóka.

V korpusu lze dohledat i podobu -iána, jednotlivé výskyty však nepřesvědčují o tom, že by šlo o konkurující sufix či konkurující podobu sufixu. Jde o vlastní jména, jejichž oficiální grafická podoba má krátkou samohlásku: Darwiniana/Darwiniána, Mozartiana/Mozartiána.