Stavba: -iánsk(ý), kde (ý) reprezentuje soubor koncovek vzoru mladý.

O složeném sufixu -iánský lze uvažovat jen u adjektiv, která nemají oporu v substantivních názvech na -ián. Jde o ojedinělá vztahová adjektiva k cizím vlastním jménům osob, zejména světců a panovníků: Ambrož (lat. Ambrosius) → ambrosiánský/ambroziánský; Marie/Maria → mariánský; Viktorie → viktoriánský; Edward → edwardiánský apod. Mívají omezenou kolokabilitu a bývají součástí víceslovných pojmenování, např. gregoriánský chorál/zpěv/kalendář (← Gregorius, čes. Řehoř); ceciliánská reforma, ceciliánský spolek (← sv. Cecilie); tereziánský katastr/tolar, tereziánské reformy (← Terezie).

Většinu adjektiv s koncovým řetězcem -iánský lze vztáhnout k substantivním názvům zakončeným na ► -ián: šlendrián → šlendriánský; Julián → juliánský; vyčleňujeme tedy u nich jednoduchý sufix ► -ský.