2 Zpracovaný materiál

Tento slovník především představuje většinu slovotvorných afixů – totiž prefixy a sufixy čili předpony a přípony –, jimiž byla odvozena slova vyskytující se v českých textech. Omezení jsou představena v části 3.

Z tvarotvorných afixů jsou zpracovány jen ty, které stojí na hranici afixů tvarotvorných a lexikálních: jsou to jednak afixy stupňovací, z nichž afixy pro komparativ mohou vytvářet adjektiva jiného skloňovacího typu (mladý × mladší), jednak negační prefix ne-. Zpracovali jsme také případy využívání tvarotvorných prostředků k tvoření slov neboli tzv. koncovkové tvoření: srov. hesla -0, -a, -í, cirkumfixy bez- -ý, bez- -í a hesla popisující sufixaci sloves, která se z podstatné části děje právě tvarotvornými prostředky neboli připínáním kmenotvorných přípon slovesných. Systematicky není zpracováno využití koncovek k vytváření alolexů (kedluben/kedlubna, řádek/řádka), ke kompozičně-koncovkovému tvoření (krytolebí) stejně jako k tvoření kompozičně-sufixálnímu (dutonožka), a to proto, že u alolexů nejde o systémově popsatelné tvoření a popisu kompozice jsme se s výjimkou afixoidů nevěnovali; jsou-li však v jednotlivých heslech tyto kombinované postupy tvoření slov zmíněny (např. v hesle -ec), nebyly potlačovány.

Exaktní definici pojmů afix, prefix, sufix nenajdeme ani v HSK 40.1: 256–259. S oporou v lingvistické tradici² vydělujeme afixy v opozici ke kořenným morfům. Zatímco kořenné morfy – za-pis-ova-č(0) –  představují nositele základu lexikálního významu (v daném příkladu -pis- vyjadřující souvislost s psaním), prefixy stojí před kořenem (za-), sufixy za kořenem (tvarotvorný -ova-, slovotvorný -č, přičemž jeho nedílnou součástí je skloňovací koncovka reprezentující některý z ohýbacích vzorů; zde (0) neboli nulová koncovka vzoru stroj/muž).

Afix vyjadřuje různou měrou a různým způsobem obecný vztah odvozeného slova ke slovu základovému. Představme nyní prototypické funkce afixů. V případě slovesných prefixů jde především o prostorové pojetí děje, ať v doslovném nebo obrazném smyslu. Sufixy nesou kategoriální významy různých tříd slov jako názvy dějů/stavů a výsledku děje, názvy vlastností, názvy osob (které jsou nositelem děje základového slovesa nebo děje spjatého se základovým substantivem). Protože sufixy rozhodují o flektivnosti a typu flexe, uskutečňuje se jimi také slovnědruhové zařazení odvozených slov, na kterém případná prefixace (nos-it → na-nosit, ochutnávka → před-ochutnávka) už nic nezmění.

Ty prvky přejatých slov, které sama čeština využila k tvoření slov z domácího mate­riálu, nazýváme prefixy a sufixy; neděje-li se tak, nazýváme je stavební prvky přejatých slov.³

Slovník představuje také afixoidy čili prvky, které se některým lingvistům zdají blížit se předponám a příponám (srov. Mitter 2003, 2008). Blíže o nich píšeme v části 2.4.

O afixech, afioxoidech a dalších prvcích stavby slov jsme nesepsali příručku srovnatelnou třeba s atlasem hub nebo s klíčem k určování mechorostů. Daleko spíš předkládáme frekvenčními údaji vybavené čtení o jednotlivých afixech jako látku k přemýšlení: viz podrobněji v části 5.

Obecně, tj. pro všechny typy hesel, platí: Ilustrace významů/funkcí lemmaty nemá povahu výčtů, nýbrž příkladů; šetříme proto zkratkami např., ap., aj., atd.

2.1 Prefixy

Základ repertoáru českých prefixů představují prefixy sloves, a ty naprostou většinou vycházejí z předložek, resp. z pravděpodobného původního kontinua příslovce–předložky–předpony.

Tento základ představují prefixy

do-, na-, nad-, o- a -ob-,⁴ od-, po-, pod-, pro-, pře-, před-, při-, roz-, s- a sou-,⁵ u-, v-, vy-, vz-, z-, za-

V porovnání s repertoárem předložek vidíme, že podobu prefixu nemá k, naproti tomu předložkám neodpovídají roz-, vy-, vz-. Prefixy, ale ne slovesné, vznikly i z dalších předložek: bez-, mezi-, místo-. S předložkami nesouvisí prefixy pa-, pra-, prefix negace ne- a prefix superlativu nej-.

Některé slovotvorné prostředky mají sice vůči kořenu postavení odpovídající prefixu,⁶ ale zhodnotili a zpracovali jsme je jako afixoidy (srov. 2.4). Jde o prvek arci-/erc- (adaptovaný první člen složených slov) a dále o komponenty, jimž odpovídají samostatná slova: vel(e)- (srov. vel-ký), lži-, skoro-.

Při popisu slovesných prefixů vycházíme z tvoření sloves (růst → narůst) a až na výjimky odhlížíme od toho, že týž prefix figuruje také v odvozeninách; chápeme ho jako odvozený od slovesa (narůst → nárůst) jiným prostředkem (v uvedeném případě sufixem -0).

Pokud jde o tzv. čistě vidové předpony, jsme v zásadě toho názoru, který zastává mj. Veselý L. 2010: čistě vidové předpony neexistují, vždy lze vysledovat i lexikální složku významu. Pro zpracování nebyla zadána jednotící instrukce, takže jednotliví autoři čistě vidovou platnost buď nezmiňují, nebo ji uvádějí jako samostatný číslovaný význam, nebo ji přimykají k tomu z číslovaných významů, který je významově nejblíž, nebo uvádějí slovesa s čistě vidovou platností prefixu jako nezohledněná. Představujeme tím praktickou sondu do povědomí několika lingvistů různého školení i zaměření o tématu diskutovaném už řadu desetiletí.

K přejatým prefixům srov. 2.2.

2.2 Sufixy

Sufixů je mnohonásobně víc než prefixů. Svým postavením na konci grafického slova a tím, že jejich nedílnou součástí je i soubor ohýbacích koncovek, určují slovnědruhový a ohýbací charakter odvozeného slova. Poměrně úzký repertoár sufixů má odvozování sloves, bohatší je pro odvozování adjektiv, nejvíc je substantivních sufixů. Právě u posledních jsme však dospěli k odlišení/vydělení sufixů již neživých: srov. o typech hesel v částech 3.1 a 3.3.1.

2.3 Cirkumfixy

Cirkumfixem nazýváme dvojčlenný odvozovací prostředek, jehož jedna část má postavení prefixu, druhá sufixu nebo volného morfu. O některých typech cirkumfixace se psalo jako o smíšeném tvoření (srov. níže).

Abychom typově bohaté smíšené tvoření představili co nejšíře, volíme širší pojetí cirkumfixu.

1. Typ slov vzniklých čistou cirkumfixací

Typ (a) se uplatňuje při tvoření substantiv ze substantiv.

a) Současně se připojuje prefix i sufix: hora → pa-hor-ek (není *pahora ani *horek). Typ se také nazývá tvoření prefixálně-sufixální.

2. Typy, v nichž se cirkumfixy vytvářejí za účasti přehodnocení stavebních prvků

2.1 Typy, v nichž se jeden stavební prvek přehodnotí a druhý se přibere

Všechny tři typy (b, c, d) slouží k transformaci předložkových spojení, typ (b) v substantiva, typy (c, d) v adjektiva. Předložka přitom přechází v prefix; typy se liší v tom, co nastupuje na konec slova.

b) Připojí se prefix (jenž býval předložkou) a současně soubor koncovek substantivního vzoru, který plní funkci slovotvorného sufixu: město → ná-měst-í; krok dnes už významově nespojitý, předložkový pád na městě necháváme stranou. Typ se také nazývá tvoření prefixálně konverzní.

c) Připojí se prefix (z původní předložky) a současně se pádová koncovka substantiva vymění za soubor adjektivních koncovek: bez vousů → bez-vous-ý.

d) Připojí se prefix (z původní předložky); jako sufix funguje ten, jímž se k substantivu běžně tvoří vztahové adjektivum: mezi roky → mezi-roč-ní jako roční, mezi bankami → mezi-bank-ovní jako bankovní (od pouhé prefixace bankovní → mezi-bankovní odhlížíme pro významovou nespojitost).

2.2 Typ, v němž se přehodnotí dva stavební prvky

e) Jde o vytváření příslovcí, při kterém předložka přechází v prefix a pádová koncovka, která jí původně odpovídala, přechází v sufix adverbia: nenáhlý → po-nenáhl-u. Tento typ tvoření se popisuje i jako spřahování a výsledek jako spřežky; to je ovšem namístě, máme-li bezpečně doloženo užívání podoby psané zvlášť (*po nenáhlu). Řadíme sem také početná adverbia z předložkových pádů adjektiv ve staré jmenné deklinaci (Vážný 1970: 96), např. levý (lev/levo) → do-lev-a. Specifikem tohoto typu je, že zmíněný pád adjektiva (v uvedeném případě genitiv leva) nemá sám o sobě oporu v dnešním úzu, může se jevit jako hypotetický, ale přesto ho pisatelé psávají i zvlášť: podomácku / po domácku. Náš přístup, který objasňuje stavbu diachronními fakty, pokládáme za plauzibilnější než postulovat substantiva *levo, *domácko, jak se někdy děje.

2.3 Typ, v němž se prefixace kombinuje s reflexivizací

g) Jde o vytváření sloves současně prefixem a reflexivem, např. pře-hlédnout se (přehlédnout má jiný význam). Reflexivum lze v takových případech chápat jako extrafix; k jeho chápání jako morfém srov. Veselý L. 2013, Pergler 2016. Zvláštností tohoto typu je flexibilní umístění reflexiva.

I v takových případech jde o kombinaci prefixu s jedním dalším prvkem, jehož pozice vůči slovotvornému základu je jiná než u prefixu.

Dělení cirkumfixace, které by odpovídalo tvoření slov prefixálně-sufixálnímu čili předponově-příponovému a prefixálně-konverznímu,⁷ jsme neuplatnili; charakter afixu za základem (zda jde o koncovku, o soubor koncovek nebo o slovotvorný sufix od flexe odpoutaný) však osvětlujeme výkladem stavby afixu; viz o něm v části 3.1.

Interpretace, podle které uznáváme tvoření cirkumfixem, není vždy jediná možná. Vycházíme spíše z toho, že cirkumfixací typicky vznikají substantiva a adjektiva z předložkových pádů substantiv, tedy že pojetí

je sémanticky přesvědčivější než prostá prefixace revoluční → předrevoluční (tj. dřívější než revoluční?) nebo šálek → podšálek.

V našem slovníku sice představujeme cirkumfixy dosud nejšíře, ale nemůžeme říci, že v úplnosti. K problémům s praktickou identifikací nebo dokonce kvantifikací cirkumfixů srov. část 4.

2.4 Afixoidy

Afixoidy představujeme sice v tak širokém výběru jako zatím žádná příručka (srov. SSJČ, NSvČ 1 a 2), avšak bez záruky úplnosti, naopak v deklarovaně neúplné podobě: viz část 3. O afixoidech píšeme důsledně jako o první/druhé části složených slov, protože k jejich pojímání máme tuto zásadní námitku: je-li narko- prefixoid a -mánie sufixoid, nemělo by slovo narkománie žádný kořen; my však pokládáme za plauzibilnější shledávat v něm kořeny dva.⁸

Frekvenčním prahem pro zpracování byla tři slova obsahující příslušný afixoid a doložená ve velkém korpusu SYN, která by však nebyla navzájem spjatá jako např. laparoskop, laparoskopie, laparoskopický v případě ohledaného, ale poté odloženého a neuvedeného prefixoidu laparo-. Je možné, že s dalším vývojem jazyka i velkého korpusu bude práh v některých případech překročen (nelze vyloučit ani opak). To se týká zvláště afixoidů, k nimž lze najít značné množství slov ve specializovaných slovnících (např. v lékařském, ale i v ASCS/NASCS); taková slova se převážně užívají v úzce odborných textech a doložit je korpusovými daty mnohdy nelze.

2.5 K prezentaci jazykového materiálu

Zachováváme psaní doložené v korpusech, jakkoli na některých místech může působit chaoticky: Hrabaliáda × kafkiáda. Obě slova lze použít i jako vlastní názvy, např. akcí, i jako názvy obecné, např. pro charakteristiku uměleckého činu.

Zachováváme také interpunkční zvláštnosti korpusových textů – s tou výjimkou, že potlačujeme oboustranné odmezerování znamének.