slovník afixů užívaných v češtině
Josef Šimandl ed.
ablaut – různé stupně vokálu v kořeni slova (základní bere, výbor – zdloužený vybírat – redukovaný bral)
adaptace; adaptovanost – změny formy při přejímání slov, které cizí slovo přibližují slovům domácím; stav přiblíženosti přejatého slova domácím slovům
alolex – slovo téhož významu, ztvárněné variantním sufixem nebo variantním souborem koncovek (teninký/tenounký; okurek/okurka)
apelativum – podstatné jméno obecné, neoznačující konkrétní entitu (pes); opakem je proprium čili vlastní jméno (Alík)
augmentace – zveličení, vytvoření augmentativa
augmentativum – jméno zveličelé jako opak zdrobnělého: chlapák, psisko
blending – spojování slov pomocí jejich společných hlásek/písmen (smog: smoke + fog; pidivadlo: pidi + divadlo)
cirkumfixace – obecně: současné připojení prefixu a sufixu; o pojetí v tomto slovníku viz část 2.3
deadjektivní – utvořený od adjektiva; srov. deadjektivum
deadjektivum – slovo utvořené od adjektiva (nový → novost, novota, nově, obnovit)
denotát – to, co je znakem/slovem označováno po věcné stránce
deprefixace – odstranění prefixu (policie vyšetřuje → šetří)
derivační kompozitum –slovo utvořené zároveň skládáním i afixem (dřevorub-ec ← rubá dřevo; vysokotlak-ý ← vysoký tlak)
desufixace – odstranění sufixu (jelimánek → jeliman)
desubstantivní – utvořený od substantiva; srov. desubstantivum
desubstantivum – slovo utvořené od substantiva (škola → školní, školák, školit, před- školní)
determinační kompozitum – složené slovo, kde druhý člen je blíže určen prvním (maloodběratel je odběratel v malém); srov. koordinační kompozitum
deverbativní – utvořený od slovesa; srov. deverbativum
deverbativum – slovo utvořené od slovesa (hrát → hrající, hrací, hraný, hráč, hrávat ...)
eufemismus – slovo užívané pro zjemnění (zesnul m. zemřel)
extrafix – morfém stojící mimo slovo, do jehož stavby patří (si v zaplavat si)
finála – koncové písmeno
fonotaktika – pravidla řazení hlásek ve slově
fundace – vztah, při kterém se odvozené slovo formálně zakládá na slově základovém, např. zásobova-tel na slovesu zásob-ova-t; srov. motivace
gemináta – zdvojená souhláska (interrupce)
hapax legomenon – („co se čte jednou“) slovo, které má v příslušném korpusu jediný výskyt
homomorfie – stejnotvarost, shoda formy
hydronymum – vlastní jméno vodního toku nebo plochy (Svitava)
hypokoristikon/hypokoristikum – domácká, obvykle expresivní podoba jména (Janinka, Evuš)
idiom – výraz s takovým významem, že ho nelze vyvodit z jeho částí (španělský ptáček není ani španělský, ani ptáček; nadělit neznamená na- + -dělit)
imperfektivum – nedokonavé sloveso (nést)
individuace – pojmenování jedince na základě množiny, ke které přísluší (chasa → chasník, gang → gangster)
kalkování – nápodoba stavby cizího pojmenování s využitím domácího materiálu (sub-stant-ivum → jméno pod-stat-né)
kolektivum – jméno hromadné (žactvo ,úhrn žáků‘)
komparativ – druhý stupeň adjektiv a adverbií (mladší; úspěšněji)
komponent – stavební prvek účastný při kompozici čili skládání slov (kamenosochař: kameno-, -sochař)
konekt – spojovací prvek, který nemá vliv na význam
konkurent – konkurující jazykový prostředek
koordinační kompozitum – složené slovo, jehož části jsou rovnocenné (zelenomodrý); srov. determinační kompozitum
lemma – tvar slova reprezentující všechny ostatní tvary; v běžných slovnících je jím tučně tištěné první slovo hesla, v korpusu jde o automaticky přiřazený základní tvar (např. letět k tvarům letíme, letěli, leť)
modifikace – změna lexikálního významu nepostihující podstatu (i mrkv-ička je mrkev čili jde o modifikaci, ale vytvoření adjektiva mrkvovitý je už změna zvaná mutace)
momentánní sloveso – sloveso označující bodové proběhnutí děje „v jednom momentu“: pípnout (× pípat)
motivace – vztah, při kterém význam odvozeného slova (úplně/zčásti) vychází z významu slova základového: např. zásobovatel je ten, kdo zásobuje; srov. fundace
mutace – zásadní změna lexikálního významu při utvoření slova (např. zmrzlina jako „věc“ → zmrzlinář jako osoba); srov. modifikace
neuzuální výraz – výraz (běžně/obvykle) neužívaný
nt-kmen – označení skupiny staroslověnských souhláskových kmenů reprezentovaných vzorem kurę, kuręte [kurente], jehož následovníkem je dnešní český vzor kuře, kuřete
nt-participium – souborné označení trpných příčestí se sufixem -n- (oholen) nebo -t- (umyt)
okazionalismus – příležitostně utvořené slovo, nepociťuje se jako běžné
perfektivum – dokonavé sloveso (přinést)
perintegrace – posun v chápání hranic částí slova (pův. ovce se ob-ahní → o-bahní)
pozitiv – první stupeň adjektiv a adverbií (mladý; úspěšně)
predikativum – příslovce užívané v přísudku, např. (je) nutno
prefigované slovo – slovo s prefixem
proprium – vlastní jméno: Most, Blanice, Skuhravý, Alík
pseudodeminutivum – zdrobnělina formou, ne však významem (hodinová ručička)
resufixace – odsunutí sufixu a jeho náhrada jiným (básn-ík → básn-ířka)
rezultativum – slovesný tvar vyjadřující výsledný stav (uvařeno v konstrukcích typu je/máme uvařeno)
rezultativní adjektivum – adjektivum vyjadřující výsledný stav (solený)
sekundární imperfektivum – nedokonavé sloveso vytvořené z dokonavého, které vzniklo z nedokonavého; např. v řadě číst ned. → načíst dok. → načítat ned. je sekundárním imperfektivem načítat
sém – významový rys, prvek lexikálního významu
slovotvorný typ – v dokulilovském pojetí třída slov s týmž obecným významem tvořená týmž prostředkem od téhož druhu slov (např. názvy vlastností tvořené od adjektiv sufixem -ost)
substandardní – z nižší stylové vrstvy, než jsou neutrální jazykové prostředky chápané jako standard
superlativ – třetí stupeň adjektiv a adverbií (nejstarší; nejsrdečněji)
supletivismus – nahrazování neexistujících tvarů tvary jiného slova (k dobrý komparativ lepší) nebo tvary od jiného kořene (k jít činné příčestí šel)
synchronní – odpovídající pohledu dnešního uživatele jazyka28
toponymum – vlastní jméno místa (Hořice)
univerbát – slovo vzniklé univerbizací (viz tam)
univerbizace – vznik jednoslovného pojmenování z víceslovného (stavební spoření → stavebko)
úzus – (běžné/obvyklé) užívání jazykových prostředků
28 Pojem nutně zavádí objektivně neproveditelné, podle vlastních představ prováděné průměrování: vždyť jiný je pohled právě dostudovaného 17letého nositele titulu DiS. v některém z dovednostních oborů, který téměř nic nepřečetl, jiný je pohled 77letého lingvisty s celoživotní praxí (a i tam jsou velké rozdíly podle oborů). Podobných, byť jemnějších rozdílů si lze představit mnoho.