5 Jak lze slovník využívat: nápady a tipy

Slovník se především otvírá k nalezení informací. Každá stránka našeho slovníku jich obsahuje mnoho. Po setkání s novým nebo méně známým slovem je možné hledat, jaký význam mohou nést jeho stavební prvky. U stavebních prvků přejatých je uveden také jejich původ, původní význam a význam ve slovech, jaká potkáváme v dnešních textech. Největší ambicí slovníku by bylo, kdyby s jeho pomocí dokázali čtenáři odhadnout nebo přímo rozpoznat význam slov, která do té doby neznali, nedokázali je při počítačovém zpracování jazyka náležitě uchopit ap. Mějme však na paměti, že jazyk nefunguje slepováním stavebních prvků slov, ale má i takové stránky jako úmyslnou kryptičnost nebo bezděčnou vágnost.

Většina typů hesel obsahuje také frekvenční údaje: buď podle korpusu SYN2010, nebo podle velkého korpusu SYN (volba je objasněna v částech 3.1 a 3.3.1). Tyto údaje jsme zjišťovali ne podle celku národního jazyka: ten se patrně nikdy a nikomu nepodaří shromáždit. Jsou zjištěny z korpusů a čtenář slovníku udělá dobře, když se seznámí s tím, co korpusy jsou a jak byly vytvořeny ty dva, z nichž se ve slovníku těží. Jako zdroj lze doporučit adresu www.korpus.cz, kde lze také získat ke korpusům přístup. Obeznámený čtenář bude mít vůči slovníku přiměřenější očekávání. Na druhou stranu se dá ze slovníku vyčíst mnohé o povaze korpusové doloženosti, o možnostech a mezích soudů na základě korpusových nálezů; například k tomu dobře poslouží prohlížení frekvenčních zpráv a částí hesel pod nimi, kde se přibližuje nezohledněný materiál.

Frekvenční zpracování afixů může být využito pro vzdělávání, ať při tvorbě učebnic, zejména pro cizince, nebo při výuce tvoření slov; nedochází-li na ni např. ve středoškolské výuce, jsou tu především školy vysoké, obzvlášť pokud připravují učitele českého jazyka. Lze z něho vyjít také k šíře založenému kvantitativnímu zkoumání slovotvorby (srov. Ološtiak 2015) nebo k vytváření slovotvorných sítí s kvantifikující složkou. Samo vydělení afixů může inspirovat vytvoření nové, dnešnímu jazyku přiměřenější verze retrográdního morfematického slovníku (srov. Slavíčková 1975).

Do slovníku je také možné se začíst, jakkoli to nebude připomínat četbu knihy kapitolu po kapitole, ale bude to prohlížení, které se nechá vést odkazy v knize i vlastními nápady, na co se ještě podívat. K takovému využívání bude zvlášť vhodná webová verze slovníku, která se připravuje zároveň s knižním vydáním. Četba i prohlížení vedou k přemýšlení o stavbě slov a o bohatství jazyka: podívejme se třeba jen do rejstříku na variabilnost některých afixů, které přesto vnímáme jako týž afix.

Slovník také zprostředkuje vhled do přejatých slov a v tomto smyslu pro něj platí část titulu SESJČ: se zvláštním zřetelem ke slovům kulturním a cizím (mluvíme raději o slovech přejatých). Frekvenční údaje o nich jsou mnohdy překvapivé, zejména v tom, jak často se i v běžných, např. novinových textech objevují slova, do kterých plně vidí jen odborníci; je to zároveň výzva hledět se o takových slovech dovědět víc, než že jsou „cizí“. Máme v nich svébytný subsystém naší mateřštiny, ba spíše několik subsystémů s vlastními zákonitostmi adaptace a dalšího tvoření.

Údaje ve slovníku, popsané významy atd. lze také s velkým užitkem porovnávat: s jazykem kolem nás čili s územ, s korpusy (už několik let po vydání slovníku poskytnou korpusy v tom a onom jiné údaje), s jinými příručkami. Těch se nabízí řada: např. ASCS nebo s etymologickými slovníky: připomenutý SESJČ nebo Rejzek 2015, pro domácí slovní zásobu mj. stále náš největší slovník PSJČ, dostupný i po internetu;  pochopitelně nejužitečnějším doplňkem bude některé ze soustavných zpracování českého tvoření slov. Porovnávání je základní formou studia, ať už se studium děje na jakémkoli stupni.

Je samozřejmě možné porovnávat i uvnitř slovníku a odhalit leckterou nejednotnost v přístupu autorů ke zpracovávané materii, což se neříká lehce. I takových rysů slovníku lze využít k dobrému, totiž ke čtenářovu přemýšlení, k němuž zveme opakovaně.