Stavba: vy- -(n)(i)(t) (se), kde (n) mají některé deriváty, (i) reprezentuje podoby kmenotvorného sufixu, (t) reprezentuje soubor slovesných zakončení, obojí odpovídá vzoru dělá; reflexivum se je různou měrou obligatorní/fakultativní.

I. Cirkumfixem vy- -it bez zvratného zájmena se (zřídka) tvoří slovesa od podstatných jmen. Takové výrazy nesou význam buď (1a) způsobit, že něco opustí to, co označuje základové substantivum (kolej → vykolejit, sklad → vyskladnit, kloub → vykloubit), popř. (1b) odstranit to, co označuje základové substantivum (lid → vylidnit, uhlí → vyuhlit), nebo naopak (2) opatřit tím, co označuje základové substantivum (osa → vyosit, stín → vystínit, věno → vyvěnit).

II. Pokud je základem přídavné jméno, vznikají slovesa s významem (3) dodat vlastnost, kterou označuje základové adjektivum: prázdný → vyprázdnit, hladový → vyhladovit.

Některá z takových sloves je nutné považovat za již lexikalizovaná, takže vztah k motivujícímu slovu se už nevnímá: vyjádřit, vytyčit, vypravit.

III. Od sloves se tímto cirkumfixem zpravidla neodvozuje, protože slovesa vykazující vy- -it mívají za základ slovesa rovněž se sufixem -it: sušit → vysušit, cvičit → vycvičit, strašit → vystrašit. Jedná se tedy zpravidla o odvození pouze prefixem ► vy-. Existuje ovšem několik případů, u kterých můžeme o odvození pomocí cirkumfixu vy- -it uvažovat. Jde především o případy, kdy slovesa bez prefixu byla nahrazena slovesy jiného časovacího vzoru (např. stavět : vystavit). Taková slovesa nesou potom význam (4) způsobit, započít děj nebo stav. Jejich doprovodným významem je význam směrem ven: vystavit, vysadit.

Dalším problémem je často rozhodnutí, je-li základem jméno, nebo až sloveso vykazující sufix -it. Ze synchronního pohledu můžeme považovat za odvozená cirkumfixem taková slovesa, u kterých sloveso bez předpony zaniklo, popř. zaniká: vyslovit (^?slovit), vymezit (^?mezit), vydřevit (^?dřevit). O paralelním odvození prefigovaného a neprefigovaného slovesa od základového substantiva, popř. adjektiva můžeme uvažovat především v případech, kdy obě slovesa mají různé nebo dokonce opačné významy: hostit vs. vyhostit, sílit vs. vysílit, sídlit vs. vysídlit.

Jako spoluformant se objevuje reflexivizační se. Problémem je otázka, kdy je můžeme považovat za součást zde popisovaného cirkumfixu. U výše popsaných sloves musíme vycházet z řetězce, v němž je reflexivní zájmeno samostatným odvozovacím prostředkem: kloub → vykloubit → vykloubit se, lid → vylidnit → vylidnit se, slovo → vyslovit → vyslovit se. Naproti tomu u některých z výrazů, které vytřídíme jako irelevantní (protože běžná jsou i neprefigovaná slovesa se sufixem -it), můžeme vycházet z toho, že slovesa mající prefix vy- a zároveň reflexivum se byla odvozena cirkumfixem. Taková slovesa můžeme potom zařadit k jednomu ze způsobů slovesného děje, a sice k tzv. (5) saturativům, která označují trvání děje až k uspokojení: skotačit → vyskotačit se, mluvit → vymluvit se.³⁰⁰ Tato slovesa jsou ale jen částí větší skupiny, protože jejich základem mohou být i slovesa vykazující jiný sufix než -it.