Stavba: sou-.

I. Nejčastěji se pouhým připojením předpony sou- vytvářejí substantiva ze substantiv: součást, souboj, soulad, soudruh, soustrast, souzvuk, souhláska, souvýskyt. Ve všech případech prefix vyjadřuje, že nějaká skutečnost, většinou osoba či předmět, je v nějakém vztahu s jinou skutečností, osobou či předmětem. Jde tedy o velmi obecný význam (1) usouvztažnění. Některá substantiva (1a) přímo pojmenovávají onu skutečnost, která je uváděna ve vztah: součást, soudruh, souhláska, součinitel. Jiná podstatná jména (1b) označují (především) děj či stav, skrze nějž jsou osoby nebo předměty usouvztažněny a jehož se účastní: souboj, soulad, souvýskyt, soužití; A bojuje s/proti B, A ladí / je v souladu s B, A se vyskytuje tam kde B, A žije s B. V některých případech (1c) předpona opakuje, popř. zdůrazňuje, podtrhuje významový rys ‚být ve vztahu‘, který je obsažen už ve významu základového substantiva: součást, soudruh, souboj, soulad; část znamená jeden z více prvků utvářejících celek, druh označuje toho, kdo je v kladném vztahu s někým jiným, boj znamená, že se někdo/něco potýká s někým/něčím jiným, lad vyjadřuje, že si někdo/něco s někým/něčím vyhovuje, že spolu konvenují. V jiných případech (1d) význam prefixu sou- v základovém substantivu zahrnut není: soustrast, souvýskyt, souhláska, soužití; Vyskytoval se tam sám, Žil tam sám – možnost rozvití těchto sloves slovem sám ukazuje, že základová substantiva výskyt a žití nenesou význam (1) usouvztažnění.

O řadě podstatných jmen se sou- platí, že jejich prefix (2) koresponduje se slovesným prefixem s-/se-: soubor – sebrat, součet – sečíst, souhrn – shrnout, soupis – sepsat, souhra – sehrát se, soutok – stékat se, soulad – sladit.

Existují i taková podstatná jména, jejichž (3) prefixu sice lze připsat význam (1) usouvztažnění, chybí však slovo, které by bylo ze synchronního hlediska bez problémů považovatelné za základové: soupeř, soused, souputník.

II. Velmi málo je neproblematických odvozenin od sloves. Uvedeme-li zde souviset, souznít/souznět, soužít, soucítit, soustolovati, soutrpěti, sousníti, soubydleti, pak první dvě slovesa lze přijmout jako neproblematická, avšak soužít má v SYN2010 frekvenci 3, zatímco soužití 1.293, u soucítit můžeme váhat mezi cítit → soucítit a soucit → soucítit a poslední čtveřici zachycují Příruční slovník jazyka českého a Slovník spisovného jazyka českého jako jednotky zřídkavé, popř. archaické. Ve všech případech jde o význam (1) usouvztažnění.

III. Zcela výjimečné jsou odvozeniny od adjektiv. SYN registruje jen několik málo adjektiv se sou-, u nichž není pochyb, že jsou vytvořena pouhým připojením tohoto prefixu: souminulý, soupatřičný, sounáležitý. I v těchto případech jde o význam (1) usouvztažnění.

Z nerelevantních nálezů stojí za zmínku tyto: výsledky cirkumfixace současný, soudobý, sourodý, souostroví, souhvězdí, soukolí, souvěrec, souložit; slova s neurčitelným základovým slovem soutěž, soupeř, součin, soutěska, soustruh, soused; slova, u nichž je sou- součástí kořene soud, sousto, souš, soukat, soudek. Nejpočetněji zastoupenou skupinou jsou však odvozeniny z právě uvedených nerelevantních nálezů (popř. i z dokladů relevantních): současně, současnost, současník, soulož, soustředění, soudní, soudce, soudkyně, soudnost, sousední, soutěžní, soutěžící, soupeřka, soupeření, soukromník, souznějící, součtový, soustrastný, související.

Předpona sou- vystupuje také jako součást několika cirkumfixů, přičemž ustavení některých z nich se může jevit jako sporné. Maximálně deseti neproblematickými lem­maty jsou v SYN2010 doloženy tyto cirkumfixy:

sou- -it: korpus nabízí soustředit a souložit;

sou- -ný: doloženo jen současný;

sou- -ý: neproblematickými doklady jsou soudobý a sourodý.

Samostatná hesla mají cirkumfixy ► sou- -ec, ► sou- -í.