I. Jako součást zvratného tvaru slovesa plní výraz se funkci tvarotvorného morfému. Zvratné tvary jsou spolu s tvary participiálního (tzv. opisného) pasiva prostředkem tzv. hierarchizace větné propozice.²⁶⁶ Zatímco participiální pasivum slouží k odsunutí sémantického subjektu z pozice podmětu do jiné větné pozice (novináři kritizují politiky → politici jsou kritizováni novináři), užití zvratného tvaru vede k odstranění sémantického subjektu z větné struktury (hosté pili pivo dlouho do noci → pivo se pilo dlouho do noci; nikoli *pivo se pilo hosty dlouho do noci).

Jako tvarotvorný morfém, příp. částici chápou někteří autoři výraz se i v případech, kdy je referenčně identický s původcem děje (vidět se v zrcadle, kritizovat se, umýt se, oholit se). Význam daného morfému/částice lze pak popsat takto: vyjadřuje zvrat děje k subjektu, signalizuje, že subjekt vykonává děj „sám na sobě“. Jako argument ve prospěch tvrzení, že výraz se v těchto případech plní funkci větného členu, se uvádí jeho střídání s dlouhým tvarem reflexivního zájmena, např. umyla se × umyla sebe i děti. O tom, že výraz se v dané konstrukci není plnohodnotným větným členem, svědčí naopak to, že adjektivní doplněk nemá formu akuzativu, srov. umyl se celý × sebe umyl celého. Pokud se sloveso v určitém významu užívá častěji v podobě reflexivní než nereflexivní (umýt se, oholit se), deiktický vztah výrazu se k subjektu je oslaben (přestává být pociťován), takže se lze v těchto případech považovat za součást slovesného lexému.

Výraz se plní gramatickou (spíše než slovotvornou) funkci také tehdy, vyjadřuje-li reciprocitu. Svědčí o tom možnost kombinovat jej s týmiž slovesy jako v případech, kdy vyjadřuje referenční identitu s původcem děje. Např. větu Petr a Pavel se kritizovali lze interpretovat přinejmenším trojím způsobem: a) Petr kritizoval sám sebe a Pavel kritizoval sám sebe, b) Petr a Pavel kritizovali sami sebe (jako dvojici), c) Petr kritizoval Pavla a Pavel kritizoval Petra. V některých případech je reciproční význam zahrnut v sémantice slovesného lexému: nereflexivní podoba slovesa buď v současné češtině neexistuje (bratříčkovat se), nebo se užívá v jiném významu (bavit se).

II. Za slovotvorný formant lze výraz se považovat v případech, kdy základové sloveso označuje způsobování pohybu nebo změny polohy a utvořené sloveso pojmenovává (1) pohyb samotného subjektu, tj. pohyb, který subjekt vykonává „sám se sebou“: hnát se, otočit se, položit se. Formantem se se rovněž (2) odvozují zakčních sloves slovesa neakční. Děj pak není pojímán jako aktivní činnost subjektu, ale jako důsledek jiného děje (často nepojmenovaného), popř. jako děj nezpůsobovaný, vznikající „sám od sebe“. Subjekt takto utvořených sloves má povahu (2a) živého nositele děje; označený děj probíhá nezávisle na vůli subjektu, může jím však být (nezáměrně) působen. Zpravidla jde o slovesa, která označují děje nepříznivé, negativně hodnocené. Např. konstrukce zabít se má dvě interpretace, rozlišitelné adverbiálním doplněním: zabil se skokem ze střechy (záměrně) × zabil se pádem ze střechy (nezáměrně). Podobně utopit se, říznout se, seknout se, spálit se aj. Zatímco v prvním případě má výraz se povahu větného členu, resp. tvarotvorného morfému / částice (srov. výše), v druhém případě jde o slovotvorný morfém. Přirozenější je uvedená slovesa interpretovat ve smyslu nezáměrného děje (není obvyklé, aby subjekt záměrně sám na sobě vykonával děj, který pro něj má nepříznivé důsledky). Subjekt neakčních sloves může mít rovněž povahu (2b) neživého nositele děje: rozbít se, konat se, snížit se, odlepit se, hromadit se. Typy (1), (2a) a (2b) jsou řazeny vzestupně podle míry intranzitivizace základového slovesa.²⁶⁷

V kombinaci s některými nedokonavými akuzativními slovesy vyjadřuje morfém se (3) zvýšenou míru úsilí. K intranzitivizaci základového slovesa nedochází, mění se ovšem jeho valenční rámec: objekt utvořeného slovesa není vyjádřen prostým akuzativem, ale předložkovým pádem, srov. psal jsem ten článek dva dny → psal jsem se s tím článkem dva dny, podobně dělat se s něčím, nést se s něčím. Význam zvýšeného úsilí je patrný také u některých sloves, která nemají nereflexivní akuzativní protějšek: belhat se, brodit se, šplhat se. Morfém se může být někdy vypuštěn, aniž by se podstatně změnil význam věty, srov. dělník se šplhal po lešení × dělník šplhal po lešení; invalida se belhal o berlích × invalida belhal o berlích. Fakultativnost výrazu se je příznačná i pro některá slovesa, která význam zvýšeného úsilí nevyjadřují: chumelit (se), jiskřit (se), rozbujet (se).

III. Reflexivní slovesa, která k sobě nemají nereflexivní protějšek, se označují jako reflexiva tantum. Výraz se je v těchto případech pouze formální součástí lexikální jednotky, neplní tedy funkci gramatickou ani slovotvornou. Lze rozlišit dva typy těchto sloves: a) nereflexivní podoba slovesa v současné češtině neexistuje: bát se, smát se, starat se; b) reflexivní sloveso má k sobě nereflexivní protějšek, ten se však užívá ve značně odlišném významu: chovat se, hádat se, zlobit se. Sloves typu b) lze v současné češtině najít mnoho. V řadě případů spolu reflexivní a nereflexivní sloveso slovotvorně souvisejí, avšak v důsledku lexikalizace²⁶⁸ je tato souvislost zastřená.

Morfém se je součástí složených formantů, mj. ► do- se, ► na- se, ► po- se, ► pře- se, ► vy- -ovat se, ► za- se, pro- se.

Vzhledem k tomu, že u celé řady reflexivních sloves nelze jednoznačně stanovit význam/funkci výrazu se, tj. určit, zda jde o prvek gramatický, slovotvorný nebo významově „prázdný“, není možno uvést statistickou část hesla.