Stavba: po-, v odvozených substantivech a vzácně u sloves pů-, při vytváření bezpříponových názvů děje přecházel prefix i do podoby pa-: pořezat → pařez; viz ► -0.

I. Prefixem po- se odvozují slovesa od sloves. Prefix mívá konkrétní místní význam (1) zasažení povrchu, a sice rozprostření něčeho na povrch: pokrýt (stůl ubrusem), povléci (peřiny), pomazat (chleba máslem), potřít (palačinky džemem), posprejovat (fasádu); něčím sypkým: posypat (podlahu pilinami), posolit, pocukrovat, popepřit; vrstvou kovu: pozlatit, postříbřit; někdy s významovým odstínem znečistění: pobryndat se (vínem), poslintat si (kravatu). Nejčastěji však vyjadřuje (2) způsob slovesného děje s různými významy:

•      (2a) v malé míře (trochu): pofoukat (bolístku), pocuchat (někomu vlasy), poblednout, poskočit (dopředu), postrčit (dovnitř). Odvozuje se také od sloves již prefigovaných: po-o-točit hlavu, po-u-smát se (ironicky), po-z-měnit (taktiku), po-o-pravit si (kravatu), u zdvojeného prefixu popo- s významovým odstínem „o malou vzdálenost“: popojít (kupředu), popostrčit, poposednout si;

•      (2b) nějakou dobu: (chvilku) počkat, potrvat (až půl roku), pocítit (bolest), (krátce) povařit (ve vodě), pozdržet (integrační proces);

•      (2c) postupně (jedno po druhém): u prostých nedokonavých sloves: pobral mi (všechno, co jsem měla), postřílet (útočníky), (brambory) pohnily; u indeterminovaných sloves: pojezdit (všechny kouty světa);

•      (2d) v dostatečné míře: poležet si (tři měsíce v nemocnici), pospat si (tři hodinky); často s odstínem uspokojení (s reflexivním zájmenem si, zřídka se): (výborně) si podebatovat, (přátelsky) si pobesedovat. V některých případech se u těchto sloves mohou uplatnit významy „trochu“ a „krátce“ (případně je nelze jasně rozeznat): posněžit (má navíc i význam 1), poštěkat.

Používá-li se odvozené sloveso v kontextu jako dokonavý protějšek základového nedokonavého slovesa, lze říci, že prefix má význam (3) prostě vidový: zvát/pozvat (někoho na večeři), dařilo se / podařilo se (mu udržet rovnováhu), žádat/požádat (o pomoc), radit/poradit (někomu v oblékání), nechat/ponechat (peníze na kontě), starat se / postarat se (o domácnost), rušit/porušit (ticho), těšit se / potěšit se (z výsledků), trestat/potrestat (zločince), soudit/posoudit (skutky), sloužit/posloužit (jako příklad), děkovat/poděkovat (za pohostinnost). V tomto případě může základové sloveso konkurovat se sekundárním imperfektivem: soudit/posuzovat (skutky druhých). U mnoha sloves, často velmi frekventovaných, je význam prefixu po- spíš nezřetelný: povědět, potkat, pomoci, povést se, povolit, pověřit, porazit, popsat něco ‚vylíčit‘, potvrdit, pořídit, poznat, poznamenat.

II. Prefixem po- se odvozují modifikovaná slova téhož slovního druhu, z nichž jako první uvedeme substantiva od substantiv. Ojediněle má prefix (4) význam místní nebo časový podle významu předložky po: pokraj, popoledne, většinou je význam prefixu u takových substantiv však nezřetelný: poklid, povědomí, podíl (s možným distributivním významem). Dále se tvoří adjektiva od komparativních adjektiv s významem (5) zeslabujícím: postarší (poněkud starší), pomenší; adverbia od adverbií ojediněle s významem (6) časovým: podnes (až do dnešního dne). Většinou je však význam prefixu nezřetelný a základové a odvozené slovo jsou víceméně synonymní: pozvolna, poblíž(e), pospolu, pokradmo, ponejprv(e), povždy, z číslovek povícero.

III. Prefix po- má také morfologickou funkci při tvoření (7) nedokonavého budoucího času (u některých sloves zejména pohybu, případně s variantou: pů-: půjdu.): poběžím, pojedu, pokvetu, poletím, polezu, ponesu, poplazím se, popluji, porostu, potáhnu, poteče, povane, povedu, povezu, povleču, poženu; (8) imperativu: pojď (k nám), pojeď (s námi), poběž, polez, pones, poslyš. Mezi prostým imperativem a imperativem prefigovaným je zpravidla významový rozdíl: pojď označuje směr k mluvícímu nebo výzvu k společné chůzi, jdi směr od mluvčího.

Z irelevantních nálezů: slovesa utvořená jiným prostředkem používat, posílat, poskytovat, podporovat, potrpět si; slova po, podle, pod, pokud, poslední, pojem, policie.