Stavba: epi-, při tvoření od základů začínajících na samohlásku jen ep- (epenteze, epanastrofa, epoxid).

Stavební prvek přejatých slov. Významy se odvíjejí od řec. předložky/předpony epi(-) ,nad, na, u, při‘.

Prvek implikuje následující významy: (1) směrem k něčemu, jako přídavek, potom, dodatečně: epiteton ‚básnický přívlastek‘, doslova ‚co je připojeno‘, epizoda ‚vedlejší příběh‘, doslova ‚co vstupuje‘, epigon ‚následovník‘, epenteze ‚vkládání hlásky‘, podobně epilog, epilepsie, epidemie, epigeneze, epifenomén; (2) nahoře, na povrchu, na něčem, v prostoru nad něčím: epifýza ‚nadvěsek mozkový‘, epiderma ‚pokožka‘, epigeický ‚žijící na povrchu půdy‘, podobně epitel, epicentrum, epidurální, epigastrium, epifytický.

Mnohá slova vykazující stavební prvek epi- jsou synchronně slovotvorně neprůhledná, objasnitelná jen etymologicky (např. epidemie z řec. epidēmios ‚rozšířený mezi lidmi‘ ← dēmos ‚lid‘). Sám stavební prvek epi- je často významově zastřený a vyděluje se především na základě analogie se slovy příbuznými vykazujícími jiné stavební prvky prefixálního charakteru (např. epigram na pozadí slov autogram, monogram, diagram, program ad.), někdy v kontrastu se slovem vykazujícím prvek opozitní: epifýza – hypofýza; epicentrum – hypocentrum; epigeický – hypogeický (srov. heslo ► hypo-).