Stavba: ana-, při klasickém tvoření od slov začínajících vokálem jen an-; srov. touž variantu prefixu ► a- a touž literní podobu prefixu ► ad- před základy začínajícími písmenem n.

Stavební prvek přejatých slov. Původní význam (1) ,vzhůru, vz-‘ vystupuje v párech jako anafora (odkaz k textu výše) × katafora (odkaz k textu níže). Mnohdy se však i význam v takových párech může zakládat jen na konvenci prostorového vyjadřování představ (anoda, katoda; aniont, kationt), případně jsou detaily významové strukturace stěží srozumitelné (fáze mitózy: profáze, metafáze, anafáze, telofáze). U některých výrazů lze představu významu tohoto stavebního prvku opřít o analogii s domácím výrazem: srov. ana-mnéza : vz-pomínání, kde však jiní spatřují význam (2) ,znova‘; ten vystupuje výrazněji ve slově anabaptista ,kdo se dal jako dospělý znova pokřtít‘. V mnoha jiných případech však jde o stavební prvek se (3) zapomenutou funkcí (ana-logie), která mohla vyjít z některého z řeckých významů ,na‘, ,po‘, ,podle‘, ,k‘, ,v‘; význam se mohl stát neprůhledným už v řečtině: anathema ,kletba‘. Vazba na staré významy a původní slova se narušuje i mechanickým krácením: srov. substantiva analog, analyt, anex. Naproti tomu se kolem jednoho přejatého výrazu (bez ohledu na průhlednost jeho stavby) mohla vytvořit celá čeleď: srov. níže četná slova příbuzná k substantivu analýza nebo analogie.

Stavební prvek obsahují i propria, např. Anastáz, Anastasio, Anastázie (jména vyjadřující vztah ke Kristovu zmrtvýchvstání) nebo Anatol(ij) a Anatolie (část Malé Asie, při pohledu z Řecka na straně, kde vychází slunce). V jiných řeckých jménech chápeme však význam prvku ana- jako zatemnělý: Anaxagorás, Anaximenés, Anaximandros, Anakreón.

Tvoření z jiných než klasických základů jsme nezaznamenali.