Stavba: -č()k(a), kde () reprezentuje vkladné e (hraček), (a) reprezentuje soubor koncovek vzoru žena.

I. Z adjektiv mohly vzniknout nečetné odvozeniny tvořící (1) významově nespecifickou skupinu: rýmovačka ← rýmovaný (říkanka), klouzačka ← klouzavý (náledí). Není však vyloučen ani základ slovesný, srov. oddíl II. tohoto hesla. Od adjektiv jsou nejspíš odvozována i některá zjednoslovněná pojmenování typu střídačka (střídavá služba, střídavá péče, ale i střídací lavice – v posledním případě je užit sufix ► -ka); některá mohou mít původ i v příslovcích (vysadit jabloně na střídačku ← střídavě).

II. Ze sloves nedokonavých se tvoří (2) názvy prostředků v širokém smyslu: sedačka, pračka, drtička, svářečka, sekačka, myčka, vrtačka, žehlička, sušička, naběračka, ždímačka, foukačka, zavinovačka, obkladačka, prolézačka. Pokud je sloveso zvratné, součástí slovotvorného procesu je vypuštění komponentu se, si: hračka ← hrát si. Některá z takových slov mohou mít základ v adjektivech na -cí a tvoří se sufixem ► -ka: sedací (souprava), stíhací (letoun), skládací (kolo), sušicí (linka), narážecí (hubice, hlava), čisticí (stanice). Hranice je nejistá i u slova žehlička, které je nejspíš výsledkem dílčího kalku z němčiny – srov. das Bügeleisen, doslova „žehlicí železo“. Mnohé názvy prostředků mají více významů, mají více motivujících výrazů a prolínají se s následujícími významovými typy.

Rovněž (3) názvy objektů podle jejich určení se tvoří ze sloves nedokonavých: žvýkačka, doplňovačka – druh křížovky, obíračka – kosti s masem, klekačka – pro sed v kleči, šlehačka ,smetana ke šlehání / našlehaná‘, povídačka/poudačka/říkačka ,příběh určený k vyprávění/ tradování‘, nakládačka ,okurka k nakládání‘, skládačka ,hlavolam ke skládání‘.

(4) Názvy dějů/situací/ událostí se částečně překrývají s názvy výsledků dějů: rvačka, honička, bouračka, střídačka, tancovačka, střílečka, mlátička, fackovačka, brnkačka, dračka, fidlovačka, předváděčka, prolínačka, popotahovačka, hostovačka, couračka, lítačka – průjem, povídačka – co se aktuálně říká mezi lidmi, nakládačka – výprask, vypalovačka – rychlá hlasitá skladba. Mezi takto tvořené názvy dějů patří i slova výrazně expresivní: šoustačka, šukačka, šoupačka. Řada slov je opět polysémních: jde o produkty paralelního tvoření, popř. o metaforický významový posun. V některých z významů mohou mít rovněž základ adjektivní (předváděcí akce). Ze slovenštiny pochází obdobně tvořené slovo lyžovačka.

(5) K názvům objektů podle dějového příznaku patří např. kukačka, bouchačka, kapačka, vyvěračka, vracečka, šněrovačka. Tvoří se ze sloves nedokonavých.

Mezi nepřechýlené (6) názvy osob řadíme slovo rodička a kompozita, která jej zahrnují: prvorodička, druhorodička, vícerodička, bohorodička. Mužskou variantu označující potenciálně oba členy rodičovského páru považujeme za druhotnou (generické maskulinum).

Řetězec -čka se objevuje také ve slovech tvořených z adjektiv zakončených na -cí typu přijímačka/-y, posilovačka, kde je původní -c- alternující v -č- součástí odvozovacího základu, dále ve slovech jako krabička, lednička, kde je skupina -ic- měnící se na -ič- rovněž součástí základového slova. Podobně je tomu ve slovech typu potyčka, právnička, provázených alternacemi původního k v odvozovacím základu. Jen etymologicky lze vysvětlit přítomnost tohoto řetězce ve slovech jako vločka (adaptace něm. Flocke), k nimž neexistuje reálné základové slovo.