Stavba: -íř(0), kde -0 reprezentuje soubor koncovek vzoru muž, výjimečně i vzoru stroj (vějíř, kosíř, mincíř ,váhy‘).

Sufix je jedním ze způsobů adaptace výrazů na -(i)er, přejatých z němčiny nebo jejím prostřednictvím; srov. ► -ýř, ► -éř; vedle toho se tento sufix už ve starých dobách využíval i k tvoření od domácích základů, zejména při označování řemesel a povolání. Cesta přejímání přes němčinu se za poslední půlstoletí značně zúžila; proto je reper­toár slov s těmito sufixy/zakončeními uzavřený a nepříliš početný.

I. Ze substantiv se pomocí prvku -íř tvoří pojmenování osob (1) podle profesí (hrnčíř, uhlíř) či (2) podle činnosti, kterou vykonávají (kejklíř ← kejkle).

Slovo mincíř je (3) víceznačné. Příklady: Mincíř: jednoduché váhy, na nichž se orientačně zjišťuje hmotnost podle prodloužení zatížené cejchované šroubové pružiny (jednoduché váhy) – Jestli horníci dobývající stříbro, nebo mincíři, kteří z něj razí groše… (člověk, jehož profesí je ražba mincí).

Řidčeji se tvoří (4) pojmenování rostlin (ovsíř) či (5) pojmenování nástrojů (kosíř).

II. Ze sloves se tvoří pojmenování osob (6) podle činnosti, kterou vykonávají, nebo podle profesí (malíř, kreslíř, šermíř). Výjimečně se tvoří (7) pojmenování předmětů (vějíř).

S označením profesí souvisí i používání řady derivátů jako (8) příjmení (Barvíř, Hrnčíř, Krejčíř). Některá příjmení (Mečíř, Uhlíř) se v dnešních textech vyskytují častěji než původní označení profese, některá se vyskytují už pouze jen jako propria (Bulíř, Koníř). Ojediněle se vyskytují i (9) jiná propria (hora Kosíř).

Řada slov zakončených na -íř jsou dnes neprůhledné přejímky slov zakončených v němčině na -er (talíř ← Teller, rytíř ← Ritter, halíř ← Heller).