Stavba: -ín()k(o)/-én()k(o)/-ýn()k(o), kde () reprezentuje vkladné e (autínek), (o) reprezentuje soubor koncovek vzoru město.

Sufixem jsou modifikována (1) deminutiva, a sice substantiva (pivínko/pivénko), okrajově též adverbia (hnedle → hnedlínko, časně → časínko) a zájmena (všecko → všecínko). Mezi základovými substantivy se objevují vedle slov domácích (pivínko/pivénko, jarénko) zejména slova cizího původu (autínko, kilínko), někdy nesklonná (deci → decínko, baby/bejby → bejbínko, tati → tatínko¹⁶⁰, bebé → bebínko a analogicky okazionalismus bolínko). Některé případy lze interpretovat jako resufixaci (srdce → srdínko¹⁶¹, časně → časínko), popř. interfix -ín- vložený před sufix ► -ko (všecko → všecínko), nebo do jeho varianty ► -čko (áčko → áčínko, jde o mazlivé označení automobilu Mercedes Benz třídy A), obojí interpretaci lze připustit v případě triko/tričko → tričínko. Deminutivní původ mají patrně i (2) propria – příjmení (Srdínko, Srdýnko).

Za slova odvozená sufixem -ínko/-énko/-ýnko nepokládáme slova utvořená jiným sufixem, a to především ► -ko (okénko, semínko, znamínko, ramínko, okýnko). Dále jsme vyřadili vokativy deminutiv tvořených sufixem ► -ka nerozpoznané automatickou morfologickou analýzou (slečínko, Jasmínko, Hermínko).