Stavba: -ín(0), kde (0) reprezentuje soubor koncovek vzoru pán nebo hrad. Odvozovací základy jsou české nebo přejaté, jednoduché, výjimečně složené.

I. U substantiv má přípona -ín především (1) adaptační funkci. Nahrazuje se jí původní zakončení ► -in a její různojazyčné obdoby, popř. se připojuje k cizojazyčnému kořennému (bezpříponovému) slovu: benzín ← Benzin, magazín ← magazine, Antonín ← Antonius, splín ← spleen, serafín ← seraf/serafim, Turín ← Torino/Turin, termín ← Termin/terminus, kapucín ← Kapuziner. Dále např.: jasmín, delfín, inzulín, naftalín, parafín, vitamín, rubín, citrín, karmín, tramín, hermelín, mušelín, mokasín, gobelín, zepelín, albín, rabín, beduín, jogín, mandarín, brahmín, asasín, cherubín, Karmazín, Debrecín, Segedín, Štětín.

Stejnou příponou se od českých základů tvoří (2) názvy míst: (2a) podle chovaných živočichů: vepřín, hřebčín, kravín, ovčín, včelín; (2b) podle osoby: Libušín, Jičín (← Jitčin), Karlín, Terezín, Žofín. Nesourodou skupinu tvoří označení (3) nositelů substančního příznaku: perlín ← perla, olivín ← oliva, vltavín ← Vltava. V některých případech se pomocí sufixu vyjadřuje (3a) individuace: vojín ← voj(sko), čeledín ← čeleď.

Od vlastních jmen jsou odvozována (4) hypokoristika typu Pavlín, Jiřín. Analogicky jsou tvořena jména fiktivních postav Karkulín, Myšpulín, Kikulín, Marbulín(ek). Jako slovotvorné varianty se objevují (5) obyvatelská jména typu Gruzín (ke Gruzie, vedle Gruzínec).

II. Zadjektiv se příponou -ín tvoří sufixací nebo resufixací pojmenování (6) nositelů vlastnosti, jména vlastní i obecná: podivín ← podivný, stydlín ← stydlivý, bolestín ← bolestný, Černín ← černý, modřín ← modrý, ale i Slavín, část Prahy Veleslavín. (7) Modifikační platnost má tato přípona u slovech typu blb → blbín, přiblblý/přiblblo → přiblblín.

III. Ze sloves se tvoří obecná i vlastní jména (8) nositelů dynamického příznaku: velín ← velet, šmrdolín ← šmrdolit se; ne zcela jasný je původ slova leknín (← leknout se? – používal se proti leknutí), Čuřín ← čuřit se.

Etymologicky lze přítomnost řetězce -ín (s funkcí adaptační) zdůvodnit ve slovech komín, cepín, klín, blín, vavřín, úpolín, vilín, jerlín, talovín, dřín, okřín, kmín, tuřín a ve vlastních jménech Miletín (← os. jméno Mileta), Zlín, Zebín, Bohumín, Petřín (← lat. petrae ,skály‘). Pouze náhodně je řetězec přítomen ve slovech lín, stín. Analogicky se objevuje ve slovech typu chytrolín, Fridolín.