Stavba: -ík(0)/-ník(0), kde (0) reprezentuje soubor koncovek vzoru pán nebo hrad.

Sufix se dnes připojuje k základům podstatných jmen, přídavných jmen, číslovek a sloves, přičemž ovšem není ze synchronního pohledu vždy možné výchozí základ jednoznačně určit: pomocný [muž] → pomocník nebo pomoci → pomocník (tj. ‚kdo pomůže / pomáhá‘) nebo pomoc → pomocník (tj. ‚kdo představuje pomoc‘). Tato slovotvorná neprůhlednost a významová vágnost jsou znakem strukturní funkce afixu, což je podporováno i faktem, že sufix -(n)ík je jeden z nejfrekventovanějších afixů v češtině.

I. Svůj původ má tento sufix ve variantě -ík. Výlučně v této podobě se ovšem zachoval pouze ve dvou funkcích. Především – při tvoření od substantiv – se jedná o (1) sufix zdrobňující: vůz → vozík, prst → prstík, kufr → kufřík. Některé z takových odvozenin ovšem již význam zdrobnělin více či méně pozbyly: chlapík, králík, uhlík. U jiných jde spíše o význam zálibnosti: čajík, webík. Zdrobňující funkce tohoto sufixu je doložitelná i u vlastních jmen osobních, a sice křestních: Pavel → Pavlík, Petr → Petřík, Ota→ Otík. Jiná je situace u příjmení, kde se stává příjmením až zdrobnělé substantivum: muž → mužík → Mužík, Karel (křestní jméno) → Karlík (křestní jméno zdrobnělé) → Karlík (příjmení), popř. dochází ke zdrobnění a vytvoření příjmení paralelně: Karel (křestní jméno) → Karlík (příjmení). Sufix -ík je ovšem také využíván pro (2) integraci přejatých substantiv do deklinačního systému češtiny: taxi → taxík, pikolo → pikolík, pony → poník. Přitom může jít i o součást mechanického krácení: profesionál→ profík, popř. o komplexnější procesy, např. kombinaci přejímání a slovotvorby: aparátčík z ruského apparatčik (srov. ► -čík).

II. Varianta -ík připojovaná k základům přídavných jmen dodává odvozeným slovům význam (3) nositele vlastnosti označené základovým adjektivem: mladý → mladík, starý → stařík, vraný → vraník. Takové případy mohou být interpretovány i jako výsledky univerbizace: mladý [muž] → mladík, starý [muž] → stařík, vraný [kůň] → vraník. Toto odvozování se rozšířilo od adjektiv primárních i k adjektivům odvozeným: hříšný → hříšník, noční → nočník, zvrhlý → zvrhlík. Protože mohou být takové deriváty chápány také jako odvozené přímo od základů poslouživších odvození příslušného adjektiva (hřích → hříšník, noc → nočník, zvrhl se → zvrhlík), vznikl prostor k reinterpretaci slovotvorné struktury, jež vedla k dalšímu odvozování, a sice již pomocí varianty -ník a bez opory v příslušných adjektivech. Tento proces reinterpretace byl podpořen i skutečností, že některá motivující adjektiva již zanikla, popř. byla nahrazena jinými: *dělný (tj. dělající/pracující) [člověk] → dělník, *milovný (tj. milující) [člověk] → milovník, čímž se upevnila interpretace bez adjektiva jako slova motivujícího: dělat → dělník, milovat → milovník.

III. Mezi deriváty umožňujícími interpretaci pomocí odvození od základů podstatných jmen zaujímají první místo (4) označení osob (popř. zvířat) zabývajících se činností související s předmětem (v nejširším slova smyslu) označeným základovým substantivem: papír → papírník, mravenec → mravenečník, buben → bubeník.¹⁴⁹ Mnohá z těchto substantiv připouštějí stále ještě dvojí interpretaci: les → lesník (tj. ‚kdo spravuje les‘) vs. lesní [zaměstnanec] → lesník, peklo → pekelník (tj. ‚kdo žije v pekle‘) vs. pekelný [tvor] → pekelník, právo → právník (tj. ‚kdo se zabývá právem‘) vs. právní [odborník] → právník. Úzce spjata s touto skupinou jsou i (5) označení osob patřících k tomu, co označuje základové substantivum: koalice → koaličník, barák → baráčník, kriminál → kriminálník. Další skupinu představují výrazy zoologické a botanické terminologie nesoucí význam (6) podobný nebo jinak související s tím, co označuje základové substantivum: máslo → máselník, hranostaj → hranostajník, brambor(a) → brambořík. Mnohá z těchto pojmenování mohou být ovšem interpretována jako odvozená od jmen přídavných, protože vykazují rozšíření kmene o formant -ov-: palmovník, liliovník, tulipánovník. K posledně jmenovaným patří i skupina názvů stromů a keřů označených podle plodin, které na nich rostou: banánovník, čajovník, fíkovník (srov. ► -ovník). Dále jsou tímto sufixem odvozovány i (7) názvy míst typického výskytu: popel → popelník, tráva → trávník, žluč → žlučník, slovo → slovník. I v této skupině máme doloženo přechodové pásmo k výrazům odvozeným od adjektiv: holub(i) → holubník (tj. ‚místo, kde žijí holubi‘) vs. holubí [domek] → holubník, světlo → světlík (tj. ‚místo, kde je světlo‘) vs. světlý [prostor] → světlík. Mezi názvy míst se ovšem objevují i výrazy motivované slovesy: krmník ‚místo, kde se krmí dobytek‘, chodník ‚místo, kde se chodí‘, dojník ‚chlév, kde se dojí‘. Poměrně malou, ale pravidelnou skupinu představují (8) názvy periodik, popř. událostí a jiných skutečností pojmenované podle pro ně charakteristické doby: měsíčník, pondělník, čtvrtletník, večerník. Všechny tyto odvozeniny připouštějí jak interpretaci pomocí motivace v adjektivu, tak i interpretaci pomocí motivace v substantivu: měsíční [časopis] → měsíčník nebo měsíc → měsíčník (tj. ‚vycházející každý měsíc‘), pondělní [tisk] → pondělník nebo pondělí → pondělník (tj. ‚vycházející každé pondělí‘), čtvrtletní [časopis] → čtvrtletník nebo čtvrtléto → čtvrtletník (tj. ‚vycházející každé čtvrtléto, tedy každého čtvrt roku‘), večerní [tisk] → večerník nebo večer → večerník. V důsledku ortografického zjednodušení se ve všech výše popsaných funkcích dnes nevyskytuje pouze varianta -ník, nýbrž opět i varianta -ík: kameník, straník,¹⁵⁰ vemeník, ceník, týdeník.

IV. Hlavní skupinou mezi slovy odvozenými pomocí sufixu -(n)ík od sloves jsou (9)pojmenování osob, popř. zvířat, zřídka i neživých předmětů podle jejich charakteristi­cké činnosti: řečník, tlumočník, kočovník, zvoník, příslušník, básník, strážník, bojovník .¹⁵¹ Problémem je skutečnost, že velkou část těchto derivátů je možné interpretovat nejen jako odvozené od sloves, nýbrž i jako odvozené od příslušných substantiv: řečnit→ řečník (tj. ‚kdo řeční‘) vs. řeč → řečník (tj. ‚kdo přednáší řeč‘), zvonit → zvoník (tj. ‚kdo zvoní‘) vs. zvon → zvoník (tj. ‚kdo používá zvon‘), básnit → básník (tj. ‚kdo básní‘) vs. báseň → básník (tj. ‚kdo píše básně‘), čímž se stírá tradiční hranice mezi jmény činitelskými a konatelskými. Jiné výrazy této skupiny je zase možné interpretovat zároveň jako odvozené od sloves a od adjektiv: kočovat → kočovník (tj. ‚kdo kočuje‘) vs. kočovný [člověk] → kočovník, příslušet → příslušník (tj. ‚kdo něčemu přísluší, tedy náleží‘) vs. příslušný (tedy příslušející) [člověk] → příslušník, bojovat → bojovník (tj. ‚kdo bojuje‘) vs. bojovný [člověk] → bojovník. Některé výrazy připouštějí dokonce interpretaci trojí: strážný [muž] → strážník, strážit → strážník (tj. ‚kdo stráží‘), stráž → strážník (tj. kdo ‚vykonává stráž‘). Mezi výrazy jednoznačně deverbativní potom patří např.: tlumočit → tlumočník, vlastnit → vlastník, doutnat → doutník, budit → budík. Tím, že se v této skupině ojediněle vyskytují i pojmenování neživých předmětů, byl vytvořen přechod k (10) názvům prostředků: budík ‚přístroj, který budí‘ vs. ‚přístroj sloužící k buzení‘. Tento význam se potom osamostatnil: cedník, hladík, nárazník. Mezi názvy prostředků se ovšem objevují i výrazy motivované podstatnými jmény: dymník ‚otvor k odvádění dýmu‘, ručník ‚kus látky k utírání rukou‘, deštník ‚stříška z látky k ochraně proti dešti‘. Jak je z uvedených příkladů patrné, je i u výrazů odvozených od sloves stanovení hranice mezi variantami -ík a -ník problematické.

V. Mezi výrazy odvozenými od číslovek se vyskytují jednak (11) pojmenování osob podle věku odvozovaná od základů řadových číslovek (čtyřicát(ý) → čtyřicátník, pětatřicát(ý)→ pětatřicátník), jednak (12) názvy drobných mincí odvozované od číslovek základních (pět → pětník, deset → desetník, dvacet → dvacetník, padesát → padesátník).¹⁵²

Několikrát zmíněná vágnost významu sufixu -(n)ík je příčinou následujících skutečností: Sufix -(n)ík je sufixem silně polysémním: krmník ‚krmný vepř‘ vs. ‚místo, kde se krmí‘; máselník ‚houba podobná barvou máslu‘ vs. ‚člověk obchodující s máslem‘. Hranice mezi jednotlivými významy jsou často velmi neostré: cumlík – zdrobnělina výrazu cumel vs. název prostředku odvozený od slovesa cumlat. Vázanost jednotlivých významů na určité slovní druhy jako odvozovací základy není natolik pevná jako u jiných afixů: chodník – název místa odvozený od slovesa místo od substantiva. Ojediněle se objevují další významy: jahelník – pojmenování podle původu a látky, vrtulník – pojmenování podle význačné časti, balík – název výsledku děje, prosík (přijít s prosíkem) –
název děje.

Mezi nalezenými, ale zde nezohledňovanými výrazy jsou pouhé řetězce nevykazující hledaný sufix (dík); případy, ve kterých je sufix -(n)ík možné interpretovat jako součást cirkumfixu: ► ná- -(n)ík (námořník), po- -(n)ík (pobočník), ► pod- -(n)ík (podprdelník); kompozita (uhlovodík); výrazy negované (nestraník); výrazy přejaté (aparátčík) a výrazy, jejichž slovotvorný základ je již zatemněný (perník, původně peprník ← pepř), většinou vlastní jména (Bursík, Mělník).