Stavba: -éř(0)/-néř(0), kde (0) reprezentuje soubor koncovek vzoru muž, výjimečně stroj.

Ve staré češtině jeden z adaptačních prostředků u slov německého původu zakončených -er/-ner; srov. ► -íř, ► -ýř ; tuto variantnost ukazuje i příjmení Maléř, podoba slova malíř. Průhledná tvoření ukazují, že význam tohoto prvku je zděděný z němčiny: tvoří se jím především označení osob, ať je vztáhneme k substantivům (žoldnéř, urburéř ← urbura ,královské doly a daň z nich‘) nebo ke slovesům (žongléř, koštéř); někdy lze uvažovat o obojí fundaci (žertéř).

Z jiné funkce německého -er vychází zakončení neživotného substantiva haléř, jehož základ není průhledný. Ojedinělé tvoření z domácího, slovesného/citoslovečného základu představuje substantivum fukéř (SSJČ uvádí i podobu fukýř) ,silný zimní vítr / metelice‘.

Problém popisu i kvantifikace je v tom, že u řady substantiv není jednoznačné, jak na ně pohlížet. Například slovo hofrychtéř je sice složené, ale přejaté jako celek, takže prvek -éř v adaptační funkci má. Ke slovu parléř ,zástupce‘, možná pův. mluvčí/jednatel, si lze domýšlet souvislost s fr. parler ,mluvit‘ (srov. parlovati v PSJČ), ale pravým významem slova je ,polír‘, podoba vzniklá ze zkomoleniny už německé Polier. Ze slova kancléř nelze segmentovat dnešní substandardní slovo kancl, byť s ním etymologicky souvisí (lat. cancellārius, cancellārium), a specifický význam spojený např. s dnešní funkcí německého kancléře už vůbec nelze vyvodit z fundace slova. Z hlediska (dnešní) češtiny mají nejasný základ také substantiva makléř, pancéř, žakéř, flašnéř, propria Žacléř (← něm. Schatzler), Tovéř, Puléř, Vernéř (pravděpodobně z něm. Werner).

Mezi nezohledněnými doklady jsou kompozita s -haléř, slova exkancléř a vicekancléř,¹¹² opakovaně psané téméř místo téměř a hapax legomenon žacléř doložené v kontextu nepřesvědčujícím o ujasněnosti užití.¹¹³