Stavba: -áš(0), kde (0) reprezentuje soubor koncovek vzoru muž nebo stroj.

Podle následujícího zpracování lze zvážit, nakolik je -áš opravdu sufixem nesoucím jisté významy/funkce a nakolik je pouhým zakončením jistých skupin slov. V jednotlivých skupinách je situace různá.

Sufix/zakončení obsahuje řada (1) biblických jmen jako česká náhrada původních hebrejských, řeckých nebo latinských sufixů: Kaifáš, Barnabáš, Annáš, Ezdráš, Kleofáš, včetně dnes s oblibou užívaných mužských křestních jmen Tomáš, Lukáš, Jonáš, Mikuláš, plnících i funkci příjmení. Původ v antroponymech mají také (2) apelativa mecenáš ‚podporovatel umění a vědy; sponzor‘ (← lat. Maecenas), jidáš ‚zrádce‘ a ‚druh velikonočního pečiva‘ (podle jména apoštola Jidáše, přes řadu jazyků z hebr. J^əhūdhā) a satanáš (← lat. Satanās).

Sufixem -áš se tvoří (3) hypokoristické podoby mužských křestních jmen: Petráš (← Petr), Ondráš/Vondráš (← Ondřej, možno však vztáhnout i k lat. Andreas), Juráš (← Jiří), uplatňované dnes také nebo výhradně jako příjmení; Ondráš také jako název folklorního souboru.

Sufix -áš se dále uplatňuje při adaptaci (4) přejatých apelativ, nejčastěji maďarského původu: paprikáš ‚maďarské jídlo s paprikou‘, portáš ‚strážce hranic na Valašsku‘, primáš v cimbálové muzice ‚první houslista‘ (hraje prim), kontráš v cimbálové muzice ‚druhý houslista‘ (kontruje, hraje v kontrapunktu „proti“ primášovi), jinak ,příslušník kontrarozvědky‘, kde je sufix připojen k výsledku mechanického krácení.

Od českého základu je sufixem -áš odvozen (5) název nositele vlastnosti velikáš (← veliký); podstatně častější je však adjektivum velikášský, vůči němuž může být substantivum druhotné.

Ojedinělý je (6) botanický název hlodáš ‚keř z čeledi bobovitých‘ (přejat Preslem z jihoslov. jazyků).

Pouze etymologicky lze koncový řetězec -áš vysvětlit u některých slov praslovanského původu (např. rubáš). Etymologicky nejasný je papaláš (snad ze slovenštiny jako výsledek analogického tvoření; základ nejasný). Nejednoznačný je také etymologický výklad jména galimatyáš, přejatého z francouzštiny (← fr. galimatias; vztahuje se nejčastěji k osobním jménům Gallus, Mathias). Francouzského původu je substantivum mariáš (← fr. mariage ‚sňatek‘ ‒ pro zvláštní hodnotu karetní dvojice král-dáma). Některá substantiva přejatá z maďarštiny jsou vzhledem k neadaptovaným základům motivačně neprůhledná, řetězec -áš se vnímá jako součást základu: čardáš (← csárdás), guláš (← gulyás).