Stavba: -t()b(a), kde () reprezentuje vkladné e (modliteb), (a) reprezentuje soubor koncovek vzoru žena.

Sufixem je utvořeno několik dějových substantiv ženského rodu. Dnes se sufix -tba již neužívá. Z diachronního hlediska jej lze hodnotit jako výsledek kontaminace sufixů ► -tva a ► -ba. Synchronně se hodnotí zpravidla jako jedna z variant sufixu ► -ba. Připíná se k infinitivnímu kmeni sloves vzoru prosí (modli-t → modli-tba; pod. honit → honitba; plemenit → plemenitba; ženit → ženitba), kde se kmenová samohláska i nemění, a sloves vzoru kryje, kde dochází ke změnám kvantitativním (krýt → krytba; ulít → úlitba) i kvalitativním (klít → kletba/klatba; sít → setba).

Deriváty se sufixem -tba jsou především (1) názvy dějů: honitba ,honění/lovení zvěře‘, rytba ,rytí‘, modlitba, ženitba, plemenitba, setba; sekundárně (2) názvy objektů (prostředků nebo výsledků děje): krytba ,krytina, materiál k pokrytí střechy‘, modlitba ,ustálený náboženský text jako prostředek povznesení mysli k bohu‘; rytba ,rytina, dílo provedené rytím‘ a (3) názvy míst: honitba ,soubor pozemků s právem k provozování myslivosti‘.

Jeden derivát může mít více významů: Dvořané zde trávili dny honitbou, lovili pomocí dravých ptáků, hráli na trávě kuželky nebo se bavili lukostřelbou. × Já s hospodářem Jirkou jsme pomaličku procházeli honitbou kolem železniční trati Liberec – Trutnov.

Od slovesa klít jsou doloženy dva variantní deriváty se sufixem -tba: kletba s významem ,zlořečení‘ a klatba ,proklení, exkomunikace‘: Sotva zmizel, pronesl kupec kletbu, která měla velice daleko k výrazům, jichž by měl používat vzdělaný obchodník a křesťan. × A tak roku 1074 došlo k tomu, že Řehoř VII. uvalil na Roberta klatbu.

Řetězec -tba nalezneme i u názvů dějů jako věštba, platba. Ta jsou však utvořena sufixem -ba (t je součástí slovotvorného základu: plat-it → plat-ba).