slovník afixů užívaných v češtině
Josef Šimandl ed.
Stavba: -oučk(ý), kde (ý) reprezentuje soubor koncovek vzoru mladý.
Sufix patří mezi zdrobňující sufixy adjektiv. Konkuruje sufixu ► -ounký tak silně, že zdrobnělá přídavná jména existují zpravidla ve dvou podobách, aniž by se lišila významem: slaboučký/slabounký, tenoučký/tenounký, hezoučký/hezounký. Sufix se připojuje nejen ke kořeni původního adjektiva (milý → miloučký, blízký → blizoučký), ale při odvozování od přídavných jmen s jinými sufixy než -ký i k reinterpretovanému kmeni (drobný → droboučký, ale rozkošný → rozkoušňoučký, voňavý → voňavoučký, placatý → placaťoučký). K formantu často patří krácení kmenové samohlásky (úzký → uzoučký, nízký → nizoučký) a měkčení koncové souhlásky kmene (kulatý → kulaťoučký, mladý → mlaďoučký, zelený → zeleňoučký).
SYN2010
Dotaz ([lemma=".*oučký „ & tag="A.*"]) dává 73 lemmat, z toho 69 relevantních. Z frekvenčních pásem: 5 lemmat má nad 100 dokladů, 23 lemmat nad 10 dokladů, 20 lemmat mezi 10 a 2 doklady, 21 po 1 dokladu.
20 lemmat s nejvyšším počtem dokladů: droboučký 171, slaboučký 147, tenoučký 146, lehoučký 108, uzoučký 100, kulaťoučký 69, měkoučký 57, hezoučký 53, hloupoučký 49, miloučký 47, křehoučký 38, slaďoučký 36, růžovoučký 35, kraťoučký 31, ubohoučký 31, nizoučký 30, jemňoučký 28, teploučký 28, heboučký 22, tichoučký 22.
PN