Stavba: -oulink(ý), kde (ý) reprezentuje soubor koncovek vzoru mladý.

Sufix vznikl vložením morfému -li- do sufixu -ounký (-oulinký) je tedy původně jeho variantou. Jeho další variantou je forma -ulinký (mlaďoulinký/mlaďulinký, čisťoulinký/čisťulinký). Sufix se připojuje nejen ke kořeni původního adjektiva (tichý → tichoulinký, hezký → hezoulinký), ale při odvozování od přídavných jmen s jinými sufixy než -ký i k reinterpretovanému kmeni (drobný → droboulinký/drobňoulinký). K odvozování sufixem patřívá krácení kmenové samohlásky (úzký → uzoulinký) a měkčení koncové souhlásky kořene/kmene (tenký → tenoulinký/teňoulinký).

Sufix je jedním ze zdrobňujících sufixů adjektiv, popř. výrazů chovajících se formálně jako adjektiva (každý). Konkuruje tak řadě dalších sufixů, z nichž sufixy ► -ičký, ► -oučký, ► -ounký, ► -inký zde mají samostatná hesla, a dalším variantám těchto sufixů tvořeným vkládáním či opakováním určitých morfémů, popř. jejich částí: malinký/malilinký/malininký/malinečký. Zdrobnělá přídavná jména tak existují zpravidla v několika podobách, aniž by se lišila významem: mladičký/mlaďoučký/mlaďounký/mlaďunký/mladinký/mlaďoulinký. Produktivita těchto adjektiv není v systému češtiny omezena, jejich frekvence je ovšem relativně nízká, což je vysvětlitelné jejich speciálním, expresivně zabarveným významem.