Stavba: -ot(a), kde (a) reprezentuje soubor koncovek vzoru žena.

I. Nejčastějším základovým slovem jsou adjektiva: dobrý → dobrota, slepý → slepota, čistý → čistota, pustý → pustota, prázdný → prázdnota, černý → černota. Výsledná substantiva jsou většinou abstraktním pojmenováním (1) vlastnosti, příznaku: její duše je čistá – čistota její duše, Smetana byl hluchý – Smetanova hluchota, Petr byl prostý – Petrova prostota, Pavel byl slepý – Pavlova slepota. Některá referují k objektu, který je (2) nositelem vlastnosti (příznaku) vyjadřované daným adjektivem: psal o ní samé sprostoty, zavádí nám sem novoty, ochutnali tam mnohé dobroty. Některá odkazují k objektu, který (3) způsobuje, že jiný objekt je nositelem vlastnosti označované příslušným adjektivem: ten hrnec je mastný – odstraň z něj tu mastnotu, ty brýle nejsou čisté – odstraň z nich tu nečistotu. Mezi substantivy tvořenými od adjektiv sufixem -ota jsou i taková, která plní více než jednu z uvedených funkcí: dobrota, sprostota, novota, mastnota.

II. Slova samota a nicota mají svůj základ v zájmenech sám a nic.

III. Fundujícím slovem substantiva jednota je číslovka jeden.

IV. Za základ slov žebrota, dřímota, šlápota a ťápota lze považovat slovesa žebrat, dřímat, šlápnout a ťápnout. Druhá dvojice substantiv referuje k (4) výsledku děje vyjadřovaného základovým slovesem.

Podstatná jména s příponou -ota lze napříč uvedenými čtyřmi třídami (které jsou vyznačeny římskými číslicemi) spojovat v řadu významových skupin. Uvedeme zde tři z nich. Slova samota, prázdnota, nicota, prostota nebo pustota vyvolávají (různým způsobem) představu nepřítomnosti něčeho. Absenci schopností důležitých pro lidskou komunikaci označuje trojice slepota, hluchota, němota. Slovy žebrota, holota, nuzota, sprostota, cizota či černota mluvčí (expresivně) vyjadřují svůj negativní postoj k předmětu komunikace.

Totéž substantivum může mít podle kontextu různé významy: neztratil víru ve vrozenou lidskou dobrotu × Kazík tu dobrotu snědl.

Z nerelevantních dokladů stojí za zmínku slova, jejichž ot je součástí kořene: sobota, hmota, ochota, bota, nota, rota; dále skupina předponových odvozenin (popř. složenin): protihodnota, nadhodnota, pahodnota, prahmota, antihmota, polosamota, polodřímota.