Stavba: -ot(0), kde (0) reprezentuje soubor koncovek vzoru hrad.

Sufixem se odvozují jména dějová zpravidla od sloves zakládajících se na zvukomalebných výrazech: cvak → cvakat → cvakot, tik → tikat → tikot, žbluňk → žbluňkat → žbluňkot, cvrk → cvrčet → cvrkot, chře(st) → chřestit → chřestot. Protože se přitom jedná o resufixaci, byla by z hlediska formy možná i opačná interpretace (cvakot → cvakat, tikot → tikat, žbluňkot → žbluňkat, cvrkot → cvrčet, chřestot → chřestit), význam substantiv (jména dějová) ovšem prozrazuje, že východiskem jsou daná slovesa. V některých případech ovšem dochází následně i k sekundárnímu odvození sloves od jmen dějových: rach → rachat → rachot → rachotit, klap → klapat → klapot → klapotat, cvrk → cvrčet → cvrkot → cvrkotat. Taková sekundárně odvozená slovesa buď vytlačují slovesa původní (rachotit místo rachat), nebo dostávají mírně pozměněný význam (klapat vs. klapotat, cvrčet vs. cvrkotat). Objevují se i případy, ve kterých je zachováno jen toto sekundárně odvozené sloveso (šramot → šramotit). V takových případech musí být dnes jméno dějové považováno za východisko. U některých výrazů chybí zvukomalebný výraz (hřmět → hřmot), popř. je zvukomalebný výraz až výrazem odvozeným (*lykat → vzlykat → vzlyk / vzlykat → vzlykot). Ojediněle se objevují i výrazy, které neoznačují jména dějová, ačkoli jsou odvozena sufixem -ot od sloves (plést → plot). Substantivum život chápeme jako dějové jméno ke slovesu žít, kde -v- stojí mezi vokálem kmene slovesa a vokálem sufixu s oporou v adjektivu živý.

Z neplatných dokladů: uměle vytvořené slovo robot – z domácích slov ot arch. ,otec‘, nejasné chobot – přejatá různého původu pilot, idiot, spot, šot, šrot – propria Poirot, Peugeot, Skot, Margot, Lanžhot.