Stavba: -ost(0), kde (0) reprezentuje soubor koncovek vzoru kost.

I. Od adjektiv (primárních i odvozených) se tvoří (1) názvy (zpředmětnělých) vlastností, přisuzovaných člověku, neživému objektu (věci, látce, krajinnému útvaru) nebo abstraktní entitě: (je) bledý → (jeho) bledost, bílý (sníh) → bělost (sněhu), fádní (krajina) → fádnost (krajiny). Tento způsob tvoření substantiv je vysoce využívaný. Sufixu -ost v nečetných případech (několik desítek) konkuruje sufix ► -oba (chudoba). Mezi deriváty adjektiv primárních a synchronně nemotivovaných existujících v současném úzu jsou některá vysoce frekventovaná: rychlost, vlhkost, moudrost, slabost, jiná jsou méně běžná: divnost, dutost, studenost, až okazionální dalekost, holost, sudost. Podobné frekvenční rozpětí panuje mezi deriváty adjektiv odvozených ze sloves i ze substantiv: (bojovat →) bojovný → bojovnost, (opít se →) opilý → opilost, (trénovat →) trénovaný → trénovanost, (oněmět →) oněmělý → oněmělost, (zuřit →) zuřivý → zuřivost, (vědět →) vědoucí → vědoucnost, (barva →) barevný → barevnost, (sen →) snový → snovost, (pravda →) pravdivý → pravdivost, (hrana →) hranatý → hranatost. Do této kategorie zařazujeme i názvy psychických stavů a procesů jako bdělost, blaženost, lítost, radost, pozornost, úzkost, zlost, žárlivost.

Některá (frekventovaná i okazionální) substantiva se sufixem -ost neoznačují vlastnost v užším smyslu, ale jde spíše o (2) názvy sociálních či jiných stavů: dostupnost, nezaměstnanost, nutnost, odpovědnost, platnost, příležitost, soustavnost, spravedlnost, vymoženost, znalost; blízkost, budoucnost, možnost, oblačnost, okolnost, podrobnost, prozřetelnost, současnost, totožnost, věčnost, vzdálenost. Názvy minulost a událost označují stavy rezultativní, vyplynulé z děje označovaného slovesem, z nějž je odvozeno základové adjektivum (minout : minul → minulý → minulost). Název minulost je však již poměrně silně demotivován a lexikalizován.

Deriváty adjektiv se sufixem -telný označují (3) schopnost k ději označovanému slovesem, z nějž je odvozeno základové adjektivum: použitelnost (← použitelný ← použít); dále přijatelnost, škálovatelnost, viditelnost.

Specifickými typy jsou (4) názvy tvořené z adjektiv odvozených sufixem -ský/-(c)ký z názvů zemí, regionů a měst: většina z nich má minimální frekvenci, avšak doloženo je jich poměrně značné množství: balkánskost, brazilskost, brněnskost, čínskost, evropskost, francouzskost, japonskost, kanadskost, moravskost, polskost, ruskost, římskost, slovenskost, španělskost; americkost, anglickost, německost, tureckost. Srov.: Tania Maria a její kapela ušlechtilou emotivnost prokládají muzikantskou inteligencí, aniž musí svoji brazilskost zdůrazňovat. (5) Názvy statistické četnosti jevu označeného dějovým substantivem, z nějž je utvořeno základové adjektivum: nehoda → nehodový → nehodovost; návštěva → návštěvní → návštěvnost; adjektivum je jen formálním východiskem slovotvorby, zatímco z hlediska významu tu jde o vztah k obsahu substantiva: nehodovost ‚frekvence nehod‘. Přímý významový vztah k substantivu mají i okazionalismy hydeparkovost, semestrovost, šimpanznost. (6) Názvy míst: farnost, místnost, pevnost, polnost, usedlost. (7) Názvy „poloabstraktních“ entit vztahujících se na abstraktní hodnotu nějaké konkrétní entity: domácnost, (finanční) hotovost, mocnost, nemovitost, osobnost, písemnost, pozůstalost, skutečnost, společnost, veřejnost, živnost; (8) výrobků a jiných předmětů: sladkost, pozornost; (9) osob: bytost, osobnost.

II. Od sloves jsou utvořeny (10) názvy děje s víceméně zastřenou motivací a někdy s oporou o potenciální adjektivum: činnost (← činit), slavnost (slavit, slavný), stížnost (← stěžovat si), výslovnost, výtržnost, žádost. S oporou o potenciální adjektivum hltný je utvořen terminologizovaný název schopnosti děje hltnost (ze staršího hltiti nebo z hltat) – srov.: Turbiny mají hltnost dvanáct kubických metrů vody za sekundu.