Stavba: -n(í), kde (í) reprezentuje soubor koncovek vzoru jarní.

Sufixace může být provázena měkčením souhlásky před sufixem: akce → akční, jih → jižní, letos → letošní (ale přejaté diskuse → diskusní). Naopak ď, ť, ň před sufixem měkkost ztrácejí: loď → lodní, zvlášť → zvláštní, jeseň → jesenní. Končí-li základ na samohlásku, vkládá se j: muzejní, jubilejní.

I. Od substantiv se tvoří (1) adjektiva obecně vyjadřující vztah: soud → soudní ,týkající se soudu‘ (srov. soudní budova, dvůr, lékař, proces, spor, rozhodnutí). Druh vztahu mezi obsahem základového substantiva a obsahem určovaného substantiva (např. vztah mezi soudem a budovou) se vyrozumívá z kontextu či našich znalostí světa (soudní budova je budova, v níž sídlí soud jakožto orgán státní moci, zatímco soudní lékař je lékař pracující pro tento orgán, soudní rozhodnutí je rozhodnutí učiněné tímto orgánem, soudní spor je spor vedený u soudu atd.). Při odvozování vztahových adjektiv sufixu -ní silně konkuruje sufix ► -ový, méně často sufix ► -ný.

II. Od sloves se sufixem -ní tvoří adjektiva zřídka. Vyjadřují (2) účel děje označovaného základovým slovesem: pracov-a-t → pracov-ní; dále např. cestovní, hodovní, putovní. Některá z nich lze však chápat jako vztahová adjektiva odvozená ze substantiv sufixem -ovní: cesta → cest-ovní.

Výjimečně jsou sufixem -ní tvořena adjektiva III. od adverbií; funkcí sufixu je pak (3) slovnědruhový posun neboli ztvárnění výrazu jako adjektivum: letos → letošní, dnes → dnešní, zvlášť → zvláštní. Tvoří se také IV. z předložkových spojení, kdy je funkcí sufixu rovněž (4) ztvárnění výrazu jako adjektivum: mezi národy → mezinárodní.

Takové tvoření je v tomto slovníku široce popsáno jako cirkumfixace: srov. hesla ► bez- -ní, ► mezi- -ní, ► mimo- -ní, ► nad- -ní, ► po- -ní, ► post- -ní, ► pro- -ní, ► proti- -ní, ► před- -ní, ► přes- -ní a ani to nejsou všechny cirkumfixy obsahující sufix -ní: srov. mše za duše zemřelých → zádušní.

Výrazná je V. adaptační funkce, kde se uplatňuje i jako (5) samostatný adaptační sufix (lat. vag-us → vág-ní, podobně concrētus → konkrétní, intelligēns, gen. -entis → inteligent-ní; domināns, gen. -antis → dominant-ní); ojediněle je n prvkem sufixu latinského i českého: modernus → moderní. Častěji je to však (6) prostředek částečné resufixace:

lat. ide-ālis → ideál-ní;

lat. āct-īvus → aktiv-ní;

lat. stā-bilis → stabilní, fert-ilis → fertilní, srov. ► -bil-/-il-;

lat. seri-ōsus → serióz-ní;

lat. litter-ārius → literár-ní;

lat. spont-āneus → spontán-ní;

lat. for-ēnsis → forenzní (zaznamenán jen tento případ).

(Latinu tu uvádíme jako univerzální předlohu: viz k tomu v textu O slovníku část 3.2.)

Složený sufix nemusí být formálně závislý na předloze z jiného jazyka. Takový je případ odvození polic-ie → polic-ej-ní, kde rozšíření základu mohlo být ovlivněno psanou podobou německého Poliz-ei a motivováno nemožností prostého připojení sufixu (výsledkem by bylo *poliční).

V některých slovech lze sice rozpoznat sufix -ní, ale východisko tvoření je (synchronně) nesrozumitelné po stránce formy a/nebo významu; sem patří i vysoce frekventovaná adjektiva poslední, vlastní, ostatní. Případ vázanosti derivátu na abstrakci z dnešních významů (hlava → hlavní) jsme však popsali.