Stavba: -()n(a), kde () reprezentuje vkladné e (prodejen), (a) reprezentuje soubor koncovek vzoru žena.

I. Ze substantiv se hojně tvoří (1) názvy míst označující většinou uzavřené prostory. Deriváty je pojmenovávají (1a) podle děje (prodejna, koupelna, jídelna, pokladna); pojmenovávají místo, kde k ději dochází. Jména míst jako léčebna, učebna, služebna, zkušebna, modlitebna mohla vzniknout s oporou v adjektivech zakončených na -(eb)ní, ale pokládáme je za odvozená přímo od jmen dějů. Jiná jména míst pojmenovávají (1b) podle věci, která je v nich uložena, instalována ap. (šatna, kotelna), či (1c) podle osob, které na místě pracují (kazatelna, ředitelna, hlasatelna), nebo (1d) podle výrobků, které se v místě vyrábějí (cihelna), případně (1e) podle předmětu, ze kterého je místo tvořeno (kůlna). Ojediněle se sufix používá při tvoření (2) přechýlených názvů (kněžna, šlechtična).

II. Ze sloves jsou ojediněle tvořena (3) jména míst (dílna, podatelna, vinopalna) a primární (4) ženští činitelé (drbna, běhna, klepna).

III. Z adjektiv se tvoří (5) geometrické názvy (tečna, sečna, průmětna, nárysna).

IV. Z citoslovcí se sufixem velmi ojediněle tvoří pojmenování (6) zvířat podle zvuku, který vydávají (kachna, kvočna).

Řetězcem -na jsou zakončena i substantiva tvořená sufixy ► -ena, ► -ina, ► -ína, -ona, -óna, ► -ovna, ► -árna, ► -írna, ► -ajzna. Mezi adaptovanými přejatými slovy je řada synchronně neprůhledných (např. plotna, fortna, kutna; substantivum slečna vzniklo zkrácením ze šlechtična).