Stavba: -m(ý), kde (ý) reprezentuje soubor koncovek vzoru mladý.

Přídavná jména tvořená sufixem -mý (zpravidla od sloves) jsou v dnešní češtině zcela periferním typem; je zastoupen pouze několika starými výrazy. Taková adjektiva znamenají zpravidla zasažený základovým slovesem: známý ‚takový, kterého známe‘.²⁰⁴ Tento význam vyplývá z jejich původu. Historicky se totiž jedná o adjektivizaci tzv. m-ového příčestí (trpné příčestí přítomné), které bylo přejato do staré češtiny ze staroslověnštiny a již zde bylo doloženo jen v několika exemplářích, ovšem od velmi frekventovaných sloves (vidět, znát, vědět). V dalším vývoji češtiny byla tato příčestí reinterpretována jako příslovce.²⁰⁵ Často se jedná o historické tvoření, protože základová slovesa nejsou již známá (např. pitomý ← pitati ‚krmiti‘, lakomý ← lakati ‚hladovět‘, kolmý ← kláti ‚porážeti‘). Pro dnešní mluvčí češtiny nebývá jasné spojení mezi slovesem a adjektivem (zřít a zřejmý). Ojediněle byla tato adjektiva utvořena od jiných než slovesných základů: příkladmý.

Mezi nalezené, ale nezohledňované výrazy patří výrazy, u kterých je -m- součástí kořene slova (strmý, sedmý, němý), a výrazy vykazující další odvození (samozřejmý, sebevědomý, poloznámý), k posledním počítáme i výrazy negované (neznámý, nevidomý, nevědomý).