Stavba: -lík(0), kde (0) reprezentuje soubor koncovek vzoru hrad.

Sufix -lík chápeme jako rozšířenou variantu sufixu ► -ík. Je jím utvořeno jen několik derivátů.

I. Od substantiv jsou utvořeny (1) názvy objektů: vrchlík ‚tkaninová část padáku‘ (← vrch), také jako geom. termín ,část kulové plochy oddělená sečnou rovinou‘. Synchronně se sufix -lík vyděluje také u substantiva rohlík (← roh, odvozeno na základě podobnosti), ačkoli etymologie může být postupná (snad přes stč. rohel).

II. Od sloves jsou utvořeny názvy (2) nástrojů/prostředků: tužlík ‚nástroj k tužení‘ (← tužit); obrtlík ‚otočná uzavírka oken a dveří‘ (← obrátit); i zde je ale možný alternativní výklad jako deminutivum se sufixem ► -ík od základového obrtel.

Etymologicky lze sufix -lík vyčlenit u jmen střízlík ‚druh ptáka‘ (dříve i stříž, střížek; základ patrně onomatopoického původu), střevlík ‚druh brouka‘ (Preslův novotvar; souvisí patrně se střevo), trpaslík,¹⁹⁸ trpajzlík a tajtrlík (expresivní obměna jména tatrman). Substantivum štandlík ,džber ap.‘ lze vyložit sufixem -lík připojeným k něm. základu stand, alternativně ale i jako formální obměnu substantiva štandla (analogicky ke slovu rendlík) nebo jako deminutivní modifikát substantiva štandl.

Koncový řetězec -lík nacházíme u řady substantiv přejatých z němčiny: majzlík (← něm. Meissel ‚dláto‘), ratlík (← něm. Rattler ‚krysař‘), žejdlík (← něm. Seidel ‚nádoba‘), podobně kastlík, krejzlík, koflík, knoflík, knedlík, paklík, preclík, šnytlík, žejdlík; často jde o adaptaci německých deminutiv: kamrlík (← Kämmerlein ← Kammer ‚komora‘), kastlík (← Kästlein ← Kasten ‚skříň‘), jistý deminutivní příznak si taková substantiva zpravidla zachovávají i v češtině. Původ v německých deminutivech či hypokoristických podobách osobních jmen mají také mnohá příjmení: Venclík (← Wenzel, něm. podoba osobního jména Václav), Mertlík (← Mert(e)l, něm. podoba jména Martin), Mandlík (← Mandel, dem. k něm. Mann), Petrlík (← Peterle, něm. deminutivní podoba jména Petr), podobně Hanzlík, Hamplík, Hamerlík, Mejzlík, Menclík, Vintrlík.

V mnoha případech mají řetězec lík slova odvozená sufixem ► -ík: kostel-ík (← kostel), dudl-ík (← dudlat), dol-ík (← dole), rychl-ík (← rychlý), uprchl-ík (← uprchl/uprchlý), včetně základů cizího původu (smajlík ← angl. smile). Substantivum jedlík jakožto název nositele vlastnosti odvozený od imperfektiva sice z hlediska významu poukazuje primárně k přítomnosti (‚kdo hodně jí‘), formálně se však opírá o minulé participium (← jedl), a i zde tedy na základě fundace vyčleňujeme základní sufix ► -ík.