Stavba: -k(a)(t), kde (a) reprezentuje podoby kmenotvorného sufixu, (t) reprezentuje soubor slovesných zakončení; obojí odpovídá vzoru dělá.

I. Sufix -kat je rozšířenou variantou sufixu ► -at. Pramenem jeho rozšíření jsou zvu-
komalebné výrazy končící hláskou, která na hranici se sufixem vyžadovala ráz; ten se dále vyvinul v souhlásku k. Taková slovesa nesou význam (1) vydávat příslušný zvuk: hekat, krákat, frkat. Tato změna rázu v souhlásku -k-byla podporována i skutečností, že v mnoha zvukomalebných výrazech bylo -k-již součástí základu: cvak → cvakat, cink → cinkat, tik → tikat. Některá ze sloves odvozených sufixem -kat mají sice původ ve zvukomalebných výrazech, neoznačují ovšem (již) příslušný zvuk, nýbrž pouze (2) činnost se zvukem nějak související: šuškat, hýčkat, šukat. Druhou funkcí rozšířeného sufixu -kat je vyjádření (3) expresivity, a to většinou u sloves s oporou ve zvukomalebných výrazech a označujících (expresivně) chůzi: capkat, ťapkat, cupkat. V těchto případech se jedná zpravidla o druhý stupeň trojčlenné řady: capat → capkat → capinkat (sufix -inkat).

II. O uzavřenou skupinu derivátů se jedná v případě odvozování sufixem -kat od osobních zájmen. Taková slovesa nesou význam (4) používat dané zájmeno při oslovování: tykat, vykat, onkat, onikat.

K nezohledňovaným nálezům patří především výrazy, které nevykazují sufix -kat, nýbrž sufix -at: cvakat, vrkat, cákat, prskat, srkat, drnkat.