Stavba: -()k(a) , kde () reprezentuje vkladné e (učitelek), (a) reprezentuje soubor koncovek vzoru žena.

Sufix -ka je obzvláštní měrou polyfunkční. Slouží k odvozování substantiv vzoru žena (výjimečně předseda) od slovotvorných základů substantivních, adjektivních, adverbiálních, slovesných, číslovkových nebo zájmenných, jednoduchých či složených, českých i přejatých. Omezeně se také podílí na kompozici s účastí sufixu.

I. Odvozování ze substantiv

(1) Přechylováním vznikají ze substantiv mužského rodu četné názvy osob rodu ženského (ředitelka, doktorka, sochařka, manželka), méně často i samic zvířat (kříženka, kníračka, leguánka – takové odvozeniny mají obvykle ráz profesionalismů). Sufix se k základu většinou prostě připojuje, méně často se jím nahrazuje sufix jiný, obvykle -ec, -ák: blbka ← blb-ec, havlovka ← havlov-ec, ošklivka ← oškliv-ák (nejsou-li jména obou rodů, zejm. u odvozovacího typu -ák/-ka, odvozována paralelně od adjektivních základů). Původ v maskulinech, ne vždy jistý, může být synchronně nezřetelný zejména tehdy, pokud základové slovo zaniklo: holka ← hol-ec, liška ← lis, kočka ← kot. – Výjimečně se přechýlení dosahuje i připojením sufixu k rozšířenému kmeni skloňovacího vzoru kuře (hrabě → hraběnka, pod. markraběnka). – Za výsledky přechylování zde považujeme i názvy osob typu dojička, sběračka, šička, třídička, které bývají interpretovány jako odvozená přímo od sloves (srov. proto rozdíl hráčka ← hráč, ale hračka ← hrát). Ke všem jménům ženského rodu lze ovšem doložit mužské protějšky obdobného významu, které nepůsobí jako výsledky desufixace: dojič ovcí, sběrač kovů, třídič odpadu; tím nevylučujeme, že se odpojením přechylovací přípony nahodile maskulina netvoří (*hostes, *fanyn, *servír, ale je tu případ slova rodič: zjevně druhotné, a přesto neutrální generické označení).

Odvozování názvů manželek od profesního označení manželů (kovářka, mlynářka) již není produktivní; z úzu ustupuje i užívání podoby -ka k přechylování příjmení (Novačka, Plajznerka), které je stylově níž než přechylování sufixem ► -ová.

(2) Deminutiva se formantem -ka tvoří ze substantivních základů obvykle zakončených na vokál + konsonant, a to buď formantem prostým (dcerka, bouřka, zahrádka, ovečka, vlnka, půlka), nebo složeným: ► -ička (holčička), ► -inka (maminka), ► -enka/-ěnka (děvenka, voděnka), -uška (dceruška), -ečka (vlaječka). Složený formant je typický pro deminutiva druhého řádu (kniha → knížka → knížečka), neplatí to však vždy (vlaječka, maminka – výraz mamka chápeme jako jméno domácké, utvořené dodatečným mechanickým krácením). – Formant se buď připojuje k základu, nebo nahrazuje jiný sufix: pšenka ← pšen-ice, slípka ← slep-ice. Zdrobňují se především konkréta, ale nejen ta (radůstka). Odvozeniny vyjadřují menší než obvyklý rozměr objektu, nebo příznivý vztah k němu (knížka, chaloupka). Řada formálních deminutiv má platnost termínů či profesionalismů, u nichž je deminutivní význam neutralizován: kovadlinka, maceška, nadledvinka, ploténka, šiška, žlázka. Také některé formálně zdrobnělé výrazy nemůžeme považovat za deminutiva v pravém slova smyslu, neboť se od původních motivujících základů významově značně vzdálily: trouba – trubka, výsluha – výslužka, záloha – záložka, část – částka; mohou být označovány jako pseudodeminutiva. Deminutivní charakter a motivace některých (i značně frekventovaných) slov už jsou zastřeny, protože základová slova zanikla, nebo jsou užívána omezeně, popř. vztah mezi nimi již není zřejmý: dívka ← děva, kostka ← kost. – Některá původní deminutivní obecná jména jsou zastoupena ve vlastních jménech osob a míst typu Špinka ← špína, Lipinka ← lipina. Zdrobněním se pravidelně tvoří názvy menších obcí přilehlých k větším (Bílina → Bílinka) a přítoků řek či říčních ramen (Svitava → Svitávka, Morava → Morávka). Domácká jména osob se často tvoří od mechanicky krácených základů či dekomponovaných jmen složených: Jirka ← Jiří, Evka ← Eva, Mirka ← Miroslava, Vlaďka ← Vladimíra, Zuzka ← Zuzana, mamka, taťka.

 

(3) Názvy nositelů okolnostního příznaku tvořené pouhým -ka nelze rozpoznat s jistotou (kořenka je na koření, kropenka ke kropení, ledvinka ve významu ,zavazadlo‘ se nosí poblíž ledvin), stínka žije ve stínu, porcelánka je továrna na porcelán; v některých je spíš složený sufix ► -enka (čelenka, rtěnka). Vícekrát jde o tvoření z předložkových spojení cirkumfixací: nákolenka ← na koleno s cirkumfixem ná- -ka, podkolenka ← pod kolena ► pod- -ka, zákožka ← za kůží ► zá- -ka. (V některých případech ztrácí první část cirkumfixu srozumitelnost: poduška, ponožka, pokožka s cirkumfixem po- -ka.) Do této skupiny lze zařadit i název rostliny mučenka, jejíž květ byl považován za svědectví o mučení Ježíše Krista. – Okolnostně lze vykládat i názvy řek podle obcí, kterými protékají: Berounka, Křetínka, Třebůvka.

(4) Ze substantiv jsou patrně tvořeny některé názvy dokumentů (srov. ale dále též tvoření z adjektiv a sloves). Substantivní základ mohou mít slova potvrzenka ← potvrzení, umístěnka (rozhodnutí o) ← umístění, hlášenka ← hlášení, vrácenka (doklad o / povolení k) ← vrácení. Vyloučit však nelze ani původ ve slovesech a užití složeného sufixu ► -enka, resp. ► -ka připojovaného k příčestí trpnému slovesa (význam trpného rodu se však neuplatňuje u slova vrácenka ve smyslu ,povolení k návratu‘).

(5) Z dnešního hlediska neprůhledný je frekventovaný výraz matka ← máť. Zdá se, že polyfunkční sufix -ka mu umožnil přechod k produktivnímu skloňovacímu vzoru. Srov. též bod (15) – prázdná sufixace a (1) – přechylování: lze předpokládat, že cílem sufixace typu kot → kočka nebyl vznik rodového páru, ale vytvoření rytmicky vhodnějšího dvouslabičného slova po zániku jerů u maskulin. K tomu mohl být využit právě výrazně polyfunkční formant.

II. Odvozování z adjektiv

(6) Část názvů dokladů – kreditka, občanka, permanentka, platebka – se tvoří od adjektivních základů. Tento typ nese stylová omezení plynoucí ze způsobu vzniku – univerbizace. Mnohdy ale nelze jednoznačně rozhodnout, jestli název vznikl ze základu adjektivního, substantivního nebo verbálního (srov. ► -enka/-ěnka.) Poměrně spolehlivým kritériem pro odlišení odvozenin od adjektiv je právě jejich příslušnost k obecné/hovorové češtině. Názvy typu jízdenka, loděnka, omluvenka, účtenka k adjektivnímu původu přímo neukazují, ale nevylučují jej, protože k nim víceslovné/neuniverbizované konkurenty obvykle dosud existují (jízdn-í doklad, lodn-í lístek, omluvn-ý list, účetn-í doklad); jejich možný původ v jiných slovních druzích je naznačen tím, že nejsou vnímány jako výsledky univerbizace, a tedy jako neoficiální. Ani toto kritérium však není jednoznačné: slova týdenka ← týdenní jízdenka, ročenka ← roční souhrn nejspíš neutrální jsou.

(7) Některé lingvistické a polygrafické termíny – hláska, předložka, sykavka, uvozovka, vsuvka, výpustka – tvoří podobně významově vyhraněnou skupinu pojmenování nejspíše adjektivního základu (popř. základu slovesného). Mnohé z nich už jsou v současnosti slovotvorně neprůhledné, zvlášť pokud vznikly jako kalky.

(8) Některá pojmenování rozměrů typu dálka, délka, hloubka, šířka, tloušťka, výška se odvozují z domácích adjektiv, resp. z jejich redukovaných a samohláskově obměněných kmenů: ← dlouhý, hluboký, široký, tlustý, vysoký.

(9) Názvy dalších nositelů vlastnosti tvoří sémanticky i stylově rozmanitou skupinu, především konkréta, jejichž slovotvorným základem jsou adjektiva odvozená ze substantiv nebo ze sloves, okrajově adjektiva neodvozená. Mohou se překrývat se slovotvornými typy úžeji vymezenými – zejm. s názvy prostředků (prskavka ← prskavý, žvýkačka ← žvýkací). Řada z těchto pojmenování vykazuje útvarová a stylová omezení univerbátů, jiná mají platnost termínů (a synchronně se mohou jevit jako slovotvorně nejasná). Základem jsou/byla adjektiva zakončená na

•      -aný (strouhanka, řezanka),

•      -atý (placatka, rosnatka, vlnatka, kosatka),

•      -avý (padavka, pijavka, volavka, chrupavka, brňavka, škrkavka, netýkavka, doutnavka),

•      -itý (trnka),

•      -ivý (slinivka, vířivka, dymnivka),

•      -ový (bodovka, benzinka, obrazovka, lanovka, dešťovka, křížovka, růžovka, akciovka, šatovka, fajnovka, webovka),

•      -cí (čtečka, žvýkačka, stíhačka, čistička),

•      -ený (roubenka, pletenka, červenka – pták, lepenka),

•      -ěný (hliněnka, olověnka, hrázděnka, třásněnka), -ní (dopravka, příručka, jitřenka, stavebka, automobilka, podzemka, ústenka),

•      -ný (náplavka, záchranka, mlženka, silenka, oplocenka),

•      -ý (kyselka, lyska, zlatka, hnědka, trvalka).

Sufix adjektiva se může zčásti/celý odsunout, přičemž zacházení s některými adjektivními sufixy kolísá: buď se neodsouvá (jitřn-í → jitřen-ka), nebo se odsouvá (příruč-ní → příruč-ka, poděbrad-ský → poděbrad-ka, vagon-ový → vagonka, podobně pětiminutovka, pětitunka, tříkolka. – Synchronně neproduktivní je odvozování z adjektiv na -ový se změnou o > ů (hnojůvka ← hnojový, bojůvka ← bojový). – Původ v přídavných jménech mají i některá vlastní jména osob a míst typu Červenka, Zelenka, Spálenka.

(10) Názvy oděvů a obuvi mají obvykle tvary množného čísla: kopačka/-y, podvlékačky, opalovačky, oteplovačky; zejm. názvy oděvů jsou zřejmě tvořeny z adjektiv: oteplovací/podvlékací kalhoty.

(11) Názvy skupin osob jsou pojmenováními hromadných objektů na základě příznaku dějového – pátračka, lítačka, sledovačka – nebo statického: nehodovka, výjezdovka. Původ mají v adjektivech (pátrací jednotka, výjezdová skupina).

(12) Názvy procesů, stavů a jejich výsledků v širokém smyslu, označených podle výrazného příznaku, tvoří sémanticky i stylově rozmanitou skupinu. Tvoří ji především názvy abstraktní povahy. Některá z těchto pojmenování vykazují útvarová a stylová omezení univerbátů, jiná mají platnost termínů (a synchronně se mohou jevit jako slovotvorně nejasná). Slovotvorným základem jsou/byla adjektiva zakončená na

•      -avý (slintavka, kulhavka, sypavka, kapavka),

•      -itý (lupénka),

•      -ivý (vozhřivka),

•      -ový (časovka),

•      -cí (odvykačka),

•      -ený (volenka),

•      -ěný (vyprávěnka),

•      -ní (generálka),

•      -ný (přípravka),

•      -ý (veselka, hrubka, horečka ← horký).

Odvozování probíhá převážně připojením sufixu (slintavka), méně často náhradou původního sufixu jiným (přípravka ← příprav-ný), přednostně od základů jednoduchých českých.

(13) Sufixem -ka jsou tvořeny některé názvy polévek, nemocí, popř. částí těla typu čočkovka, horečka, převládá ale tvoření sufixy složenými ► -čka, ► -ačka, -ečka, ► -ička, ► -ovka: zelňačka, bramboračka, česnečka ← česnek-ový, levačka, pravačka, sračka ← sravý; u názvů onemocnění se často uplatňují pluralia téhož původu (zarděnky, spalničky). Do této sémanticky nesourodé skupiny lze zařadit i ojedinělé interjekční přitakací jasňačka/jasnačka/jasnočka, napodobující substantivní formu.

(14) Názvy osob citlivka, pečlivka, fajnovka, prdlavka, obvykle obourodé, jsou zřejmě univerbizované. Ve všech případech jsou vnímány jako expresivní.

(15) Některé názvy lidských produktů, značně sémanticky různorodé, jsou tvořeny z adjektiv odvozených od vlastních jmen osob sufixy -ovský, -ův: bondovka, holmesovka (detektivní příběh s J. Bondem a jemu podobné), bekovka, masaryčka (čepice vyráběná A. Bekem a jí podobné / jako nosil T. G. Masaryk), morseovka, vincentka, becherovka, Škodovka, Kolbenka (továrny) aj. Částečně jsou takto tvořena i jména vlastní (Masaryčka ← Masarykova univerzita/chata, Masarykovo nádraží). Obdobně jsou tvořena pojmenování z místních jmen (Demänovka – nápoj z oblasti stejnojmenné řeky a Demänovské doliny). Všechny odvozeniny tohoto typu jsou univerbáty, některé však frekvencí a přestupem mezi oficiální chrématonyma stylová omezení ztrácejí.

III. Odvozování ze sloves

(16) Názvy prostředků v širokém smyslu se odvozují ze základů sloves dokonavých i nedokonavých: bruska, dýmka, chňapka, klapka, odměrka, obálka, nálevka, násoska, pájka, přenoska, přepravka, skládka, šlapka, škrabka, výhybka, výlevka, vývrtka, zásuvka. Uvažovat lze také o odvozování od adjektiv (přepravka ← přepravní schránka, zásuvka ← zásuvná přihrádka). Srov. též ► -čka, ► -vka. Některé názvy tohoto typu jsou v důsledku paralelního tvoření polysémní, mj. shodné s femininními názvy osob (jmény činitelskými, resp. přechýlenými – klapka, šlapka). Expresivní (zprav. obourodá) pojmenování osob podle charakteristické činnosti takto vznikají zřejmě i cíleně: klapka, šlapka, násoska.

(17) Názvy dějů/událostí/situací odvozené od sloves mnohdy splývají s názvy výsledků dějů (a nakonec i s názvy prostředků – omítka, objížďka); jsou proto povahy abstraktní i konkrétní. Jsou tvořeny od prostých nebo prefigovaných základů nedokonavých i dokonavých sloves, často bez kmenotvorné přípony: poznámka, poptávka, vzpomínka, chřipka, bitka, pitka, dodávka, hlídka, nahrávka, objížďka, otázka, procházka, probírka, sázka, skládka, vyhláška, vykládka, vyrážka, výčitka, vydírka, výhrůžka/výhružka, vyrážka, zastávka. Do této skupiny mohou patřit i názvy chorob žloutenka ← žloutnout, červenka ← červenat). Srov. též ► -vka (skrývka, vychytávka, vynechávka), ► -enka (myšlenka), ► -čka (honička), nejde-li o tvoření od přídavných jmen. – Mnohoznačnost lze přičíst jak paralelnímu tvoření, tak změně abstrakt v konkréta (dodávka: proces, předmět dodání, prostředek dodání). V některých případech lze uvažovat také o historicky zastřené univerbizaci, při které se tvořilo původně z adjektiva. – Téže motivace jsou slova typu válka, várka, v současnosti už téměř slovotvorně neprůhledná (← válet, vařit). Odvozování názvů dějů a jejich výsledků provázejí pravidelné změny souhlásek. Změny samohlásek jsou spíš nepravidelné. Pokud lze nějaká pravidla zaznamenat, ve slovotvorném základu obvykle nenásledují dva krátké nebo dlouhé vokály po sobě; buď se dlouží/krátí prefix, nebo kmenový vokál (výčitka, vychytávka). U abstrakt lze sledovat neměnnost kvantity vokálu: pohledávka, vynechávka.

(18) Názvy osob podle činnosti typu lapka (pouze ma.), mluvka, násavka, násoska (viz bod 14), vyžírka, vysírka, často obourodé, jsou vždy vnímány jako expresivní. Vzhledem k otevřenému kořenu základových sloves se u některých derivátů uplatňuje složený sufix (mazavka, srov. též ► -vka).

 

(19) Lingvistické a polygrafické termíny – pomlčka, spojka, závorka, tečka, dvojtečka – tvoří podobně významově vyhraněnou skupinu pojmenování; uvažovat lze ale také o adjektivních základech. Mnohé z těchto termínů jsou už dnes slovotvorně neprůhledné (tečka ← týkat se ve významu ,dotknout se‘).

(20) U názvů dokladů – žádanka, složenka, doručenka, navštívenka, sázenka, umístěnka, povolenka – lze připustit slovesný základ, přesněji základ spočívající v příčestí trpném: žádán, složen, doručen, umístěn, navštíven, povolen. Sémantika příčestí trpného není u řady odvozenin snadno zdůvodnitelná, nabízí se tedy i tvoření z infinitivních kmenů sloves složenými sufixy ► -enka, -nka. Právě tak přichází v úvahu základ substantivní (doklad o složení, doručení, sázce, umístění). Nelze tedy jednoznačně rozhodnout, zda jsou tyto názvy tvořeny formantem jednoduchým nebo složeným.

IV. Odvozování z adverbií

(21) Tzv. prázdná sufixace adverbií má podle všeho prozodické motivy (napomáhá přirozenému daktylo-trochejskému spádu češtiny, srov. bod (1) a (5) výše): dneska, hnedka, zprostředka ap.

V. Odvozování ze zájmen

(22) Ze zájmen jsou formantem -ka substantiva odvozována minimálně; příkladem je hanlivé nicka, popř. tentočka ► -čka.

 

VI. Odvozování z číslovek

(23) Sufixem -ka se téměř neomezeně odvozují názvy číslic, číselně označených objektů a nositelů dalších číselně vyjádřitelných příznaků: výsledků dělení (jež lze považovat i za deminutiva), školních známek, dopravních prostředků, oděvů podle velikosti, osob podle stáří (v tom případě jde spíše o jména přechýlená), teploty, karet, druhů piva, ap.: dvojka, desítka, dvacítka, čtvrtka, půlka, osminka, šestačtyřicítka. Nepravidelně, spíše analogicky se složenými sufixy tvoří výrazy typu jednička ► -ička, stovka ► -ovka.

 

VII. Sufix -ka se podílí (většinou spolu se spojovacím vokálem) i na tvoření kompozit. Ta mají pravidelně determinační ráz.

(24) Názvy živých bytostí a názvy prostředků v širokém smyslu mají buď druhý člen slovesného původu a první substantivní/objektový (masožravka, muchomůrka, perlorodka, stužkonoska, vodoměrka, kuželosečka, mucholapka, barvoměnka), popř. adverbiální (znakoplavka ← plave naznak), nebo je první člen adjektivního původu (původně přívlastek) a druhý substantivní (černovláska má černé vlasy; pod. zelenoočka), případně je první člen číslovkový, adjektivního typu (dvojtečka, tříkolka, trojčlenka, pětiminutovka, dvanáctistrunka). Omezeně je první člen původu adverbiálního a druhý slovesného (rovnoběžka). Tyto slovotvorné typy je zčásti možno považovat za produkt univerbizace. Pokud mají hodnotu termínů, nenesou obvyklá stylová omezení.

VIII. Odvozování ze zkratek

(25) Sufixem -ka se odvozuje také od sylabizovaných iniciálových zkratek a výsledek pojmenovává totéž co výchozí zkratka: espézetka, ódéeska, esemeska, ledka. Volba typického ženského formantu je dána rodem hyperonyma (značka, strana, zpráva, dioda).

IX. Adaptace přejímek z cizích jazyků, mechanické krácení

Při (26) adaptaci přejatých pojmenování se pravděpodobně z prozodických a fonotaktických důvodů hojně využívá právě polyfunkční sufix -ka. Dalším důvodem může být výše zmíněná rodová systematizace slovní zásoby. Výsledkem jsou různě staré přejímky typu bryčka, flaška, fleška; puška, taška, fraška, fixka, karimatka.

Četné (27) univerbáty a výsledky mechanického krácení jsou tvořeny právě sufixem -ka: propiska, sanitka, škodovka, fotka, sestřenka, socka, zmrzka. (Podobně se používá sufix ► -ko: fitko a sufix pomnožných ► -ky: narozky.) Připojení sufixu -ka může sledovat i pragmatický záměr: vyjádření osobního vztahu (fordka, mercedeska); tak je tomu i u hypokoristik (taťka, mamka, Katka, Jirka).

SYN2010

Dotaz [(lemma=".*ka") & (tag="[ND].*")] dává 8.281 lemmat.

Ve vzorku s 274 lemmaty bylo 32,5 % neplatných nálezů, celkový odhadnutý počet platných lemmat v korpusu je tedy 5.560.

199 lemmat má nad 1.000 dokladů, 806 lemmat po 1 dokladu.

Zastoupení významů počtem lemmat: 15 % (1), 29,7 % (2), 1 % (3), 0,5 % (4), 2,7 % (5), <1 % (6), <1 % (7), 2,2 % (8), 3,8 % (9), <1 % (10), <1 % (11), 14,6 % (12), 0,5 % (13), <1 % (14), <1 % (15), 5,4 % (16), 5,9 % (17), <1 % (18), <1 % (19), 2% % (20), <1 % (21), <1 % (22), 2,2 % (23), 0,5 % (24), 1 % (25), 2,2 % (26), 4,9 % (27).

20 lemmat s nejvyšším počtem dokladů: otázka (↖15) 41.875, matka (↖5) 32.764, válka (↖14) 29.092, podmínka (↖15) 28.291, stránka (↖2) 19.665, dívka (↖2) 19.001, nabídka (↖15) 16.891, desítka (↖20) 13.840, branka (↖2) 12.465, manželka (↖1) 12.421, jednotka (↖9) 12.000, značka (↖2) 11.964, výška (↖8) 11.480, zkouška (↖15) 10.532, částka (↖2) 10.461, délka (↖8) 10.026, tabulka (↖2) 9.688, výjimka (↖15) 9.256, vzpomínka (↖15) 8.777, chvilka (↖2) 8.327.

Z dalších: dneska (↖18) 7.488, automobilka (↖21) 979, jednička (↖18) 946, pokožka (↖3) 398, jízdenka (↖5) 187, koncovka (↖6) 185, bondovka (↖12) 151, generálka (↖9) 120, mluvka (↖15) 72, citlivka (↖11) 60, muchomůrka (↖19) 58, espézetka (↖20) 54, nicka (↖17) 41, pravačka (↖10) 27.

Pouze etymologicky je zdůvodnitelný komponent -ka ve slovech typu buňka, látka, jíška, štika, kontušovka, podravka; ta měla tento sufix už v době předčeské, nebo byla v této formě převzata z jiného jazyka, obvykle slovanského. V češtině tedy nelze hláskovou/grafickou skupinu považovat za slovotvorný sufix, resp. vyčlenitelná je pouze analogicky. Zcela náhodně se řetězec -ka objevuje v přejatých slovech typu banka, republika, statistika, kde -k- je součástí kořene přejatého slova.