Stavba -k(ý)/-ok(ý)/-ek(ý)/-ik(ý), -ec-k(ý), -(n)ic-k(ý), kde (ý) reprezentuje soubor koncovek vzoru mladý.

Adjektiva tvořená od substantiv s finálním k, které v kontextu sufixu -ký alternuje s c (Amerika > americký, dělník > dělnický, Řek > řecký, zámek > zámecký, divák > divácký) bývají spolu s deriváty od substantiv na ► -ec, ► -ice, ► -cí (herec > herecký, vesnice > vesnický, domácí > domácký) popisována jako adjektiva tvořená sufixem -cký, který je variantou sufixu ► -ský. Variantu -(n)ický lze vydělit u adjektiv, která mají oporu ve tvaru substantiva na -ík, -ice, -ictvo, -ictví, ale motivována bývají zpravidla jeho fundujícím slovem: strana/stranit → (straník/stranictví) → stranický, předseda/předsední → (předsedník) → předsednický, nástupce/nástupní → (nástupník) → nástupnický, báseň → (básník) → básnický. Variantu -ec-k(ý) mají deriváty od substantiv vzoru kuře (zvířecký), u nichž lze -ec- interpretovat jako rozšiřující element kmene et > ec; zřídka ji mají také adjektiva od proprií (Most → mostecký, Ústí → ústecký); ojedinělým případem je adjektivum časopisecký ← časopis. Variantu -ec-ký lze vydělit také u adjektiv, která mají oporu ve tvaru substantiva na -ec, -ectvo, -ectví, ale motivována bývají zpravidla jeho fundujícím slovem (umět/umění → (umělec/umělectví) → umělecký, létat/let → (letec/letectví) → letecký, vědět/věda → (vědec) → vědecký). Slovo domácký má oporu nejen v adjektivu domácí ← doma (► -cí), ale i v substantivu domácnost, které označuje též domov (doma → (domácí/domácnost) → domácký).

Stranou ponecháváme adjektiva od substantiv cizího původu zakončená na -ic-ký, u nichž lze předpokládat fundující slova cizího původu na ► -ik, ► -ika, ► -ikum, ► -ikon.

Sufix -ký s variantami -oký (vysoký, hluboký, široký), -eký (daleký), -iký (veliký) lze vydělit u adjektiv, od nichž se komparativ a superlativ – stejně jako paradigmaticky tvořené tvary adverbií i některé další odvozeniny – často tvoří od základu bez tohoto sufixu (redukovaný základ). Sufix lze tudíž chápat jako rozšiřující element slovnědruhově nezřetelného základu. Je vydělitelný u (1) pozitivu adjektiv (nízký, úzký, sladký, řídký, těžký, krátký, blízký, tenký, hladký, vysoký, hluboký), výjimkou je adjektivum velký/veliký, u něhož lze sice etymologicky vydělit sufix -ký/-iký, tvary komparativu a superlativu se ovšem tvoří od supletivního kořene. U některých adjektiv jsou synchronně doložena významově blízká adjektiva bez přípony -ký/-oký, nebo s jinou příponou (dálný/daleký). Adjektiva na -ký/-oký lze pak interpretovat jako významové (1a) modifikace (širý/široký, divý/divoký, vlahý/vlhký, u dálný/daleký nelze synchronně určit směr odvo-
zení).

Sufixem -ký se okrajově tvoří (2) adjektiva z adverbií (brzy → brzký).

Za adjektiva tvořená sufixem -ký ze slovesných základů se tradičně pokládá okrajová skupinka adjektiv. Dosud patrný (3) různě pojatý vztah k základovému slovesu nalézáme u adjektiv sypký ← sypat, krotký ← krotit, horký/hořký ← hořet, u dalších je motivace méně patrná až neprůhledná: trpký ← trnout, hebký ← hnout/hýbat se, původně s významem ohebný, stydký ← stud/stydět se, prudký ← proud/proudit, vratký ← vrtět, plytký ← plynout/plout (← *plyti), mrzký ← mrzet, měkký ← mnout/mačkat.

Adjektiva na -ký/-oký se substantivizují a proprializují jako (4) názvy míst, např. názvy obcí, částí obcí: Vysoké, Hluboké, Hluboká, Široká, Široké, názvy hor: Vysoká, názvy ulic: Vlhká, Úzká. Bývají i součástí víceslovného pojmenování: Vysoké nad Jizerou/Labem/ u Příbramě, Hluboká nad Vltavou. Objevují se i příjmení (Hladký, Horký, Krátký, Prudký, Řídký, Sladký, Široký, Vysoký, Velký, Veliký aj.). S ohledem na nedostatečnou disambiguaci neuvádíme frekvenční údaje; přibližný poměr apelativa vysoký ku pro­priím Vysoký/Vysoká/Vysoké získaný ruční analýzou dat je 360 : 1.

Sufixem -ký s variantami -ec-ký, -ic-ký/-(n)ic-ký se převážně od substantiv tvoří (5) vztahová adjektiva pojmenovávající: (5a) vztah k místu (zámecký, domácký), většinou jsou základovým slovem propria (americký, pardubický, olomoucký, liberecký, řecký, s variantou ec-ký: ústecký, mostecký), přičemž některá lze interpretovat jako resufixaci od proprií na -cko (německý, turecký); (5b) vztah k osobě (poslanecký, herecký, jezdecký, dělnický) a (5c) vztah ke společenskému oboru, odvětví činnosti, směru, skupině, hnutí (s variantou -ic-ký: stranický, s variantou -(n)ic-ký: zdravotnický, právnický, s variantou -ec-ký: časopisecký, umělecký, letecký, vědecký).

Adjektiva tvořená od proprií (jmen osad) se substantivizují a tvoří se z nich (6) příjmení (Jilemnický, Kostelecký, Vrchlický). S ohledem na nedostatečnou disambiguaci nemáme ve frekvenční zprávě odlišena lemmata typu Jilemnický × jilemnický.

Za slova odvozená sufixem -k(ý)/-ok(ý)/-ek(ý)/-ik(ý) nepokládáme synchronně neutvořená slova zakončená na ký a slova uvedená výše s negací (viz formulace dotazů). Do statistik jsme rovněž nezapočítali lemmata zakončená řetězcem ický (s výjimkou derivátů od substantiv na -ík, -ic, -ice a Afrika, Amerika, bolševik) odvozovaná od cizích základů (viz výše a formulace dotazu). Naopak počítáme s variantami -ický/-(n)ický a -eck-ký u adjektiv tvořených z domácích základů (viz výše).

Ve statistikách počítáme i s adjektivy z víceslovných pojmenování (např. středoamerický, jihoafrický, orlickoústecký), protože se tvoří společně kompozicí a derivací. Odstranili jsme derivační kompozita .*zraký, .*oký, .*ruký, .*věký, .*tlaký (viz výše formulace dotazu – celkem 53 lemmat). Ručně jsme odstranili kompozita s druhým členem adjektivním tvořeným sufixem -ký (ultralehký, sladkohořký) i kompozita s druhým členem -boký (osmiboký, čtyřboký, šestiboký atd.).