Identita sufixu je nejistá: někdy může jít o podobu -ajda, jindy spíš o pouhé -da (srov. ► -da); j lze leckdy vidět jako přechodovou hlásku mezi základem a formantem. Společně je zpracováváme pro jejich stejnou funkci: modifikovat výchozí substantiva obměnou jejich zakončení; průvodním jevem je zrušení formálnosti, případně dodání  expresivity. – Obměnu zakončení představují obměny strejc → strej-da (SYN: 9.371), chata → cha-jda (1.681), zajíc → zaj-da (1.118). Se značným frekvenčním odstupem v psaných textech následuje univerbát žákovská knížka → žák-ajda (126). Kromě slova omajda (3) jako starší zkráceniny slova omáčka lze najít s vyšší frekvencí ještě kratší slovo majda (29):¹⁸⁸ srov. stč. a nář. máčka.¹⁸⁹ Zkracování spolu s obměnou zakončení dalo vzniknout hypokoristikům, z nichž se pak stávala osobní jména: Ma-jda, obv. od Magda(léna), Jur-ajda/Jura-jda, Ham-ajda/Hama-jda.

Nepřihlížíme ke slovu se zkoumaným zakončením, které je v korpusu patrně nejčastější, totiž kejda (6.427),¹⁹⁰ a to pro nejasnost základu i hranice formantu; z téhož důvodu nezapočítáváme ani substantivum kulajda (921).¹⁹¹ Nepřihlížíme ani k příjmení Švejda, jehož původ je v hláskové adaptaci etnonyma Švéd a tu jako přidání zkoumaného sufixu popsat nelze. Nepřihlédli jsme ani ke slovům rejda (← reede),¹⁹² k propriím cizího původu Gajda, Wajda, stejně jako ke slovu vajda ,náčelník kočovných cikánů‘. Z případů s nejasným základem připomeňme, že v korpusech, mj. z Hrabalových textů, se jako nadávka objevuje čuhajda; SNČ¹⁹³ uvádí podle starší příručky o argotu čuchajda ,prostitutka‘. Rovněž díky Hrabalovi (Pábení) je doložena nadávka vochcajda: vy vochcajdo jeden,¹⁹⁴ kde sice je evidentní fundace, ale o motivaci  – neboli zda se tu pojímá (v)ochcávání jako nezvládnuté vyměšování nebo spíš jako umění někoho obelstít nebo ještě jinak – je marné spekulovat. Slova obejda, pajda mají jako formant jen -a.