Stavba: -ič()k(a), kde () reprezentuje pohybné e (písniček), (a) reprezentuje soubor koncovek vzoru žena, omezeně i předseda.

Sufix se podílí na odvozování substantiv od slovotvorných základů substantivních, adjektivních, slovesných a číslovkových, obvykle jednoduchých, převážně českých.

I. Odvozování ze substantiv

(1) Deminutiva se sufixem -ička tvoří jako zdrobněliny prvního nebo druhého řádu, v druhém případě náhradou jejich původního sufixu -ka sufixem složeným: babička, cestička, dušička, holčička, chybička, kočička, kulička, lampička, písnička, ručička, slzička, věcička. Pokud jsou tyto odvozeniny slovotvornými variantami deminutiv s jiným složeným sufixem, jsou v některých případech vnímány jako neutrální (babička : bábinka ► -inka, kočička: kočenka ► -enka), v jiných naopak jako územně a stylově omezené (mamička : maminka ► -inka), popř. jsou stylově (nikoli frekvenčně) víceméně rovnocenné (chvilička : chvilenka/chvilinka ► -enka, ► -inka). Odvozeniny vyjadřují menší než obvyklý rozměr objektu, nebo příznivý vztah k němu, ale v ironickém užití i hodnocení negativní – panička, dámička, postavička, hračička (o člověku), botička (policejní zámek kola automobilu), mánička (dlouhovlasý muž, viz též dále). – Některé odvozeniny jsou deminutivní jen formálně, nenesou význam tohoto slovotvorného typu. Formálně k nim základové slovo existuje, ale významově je už značně vzdálené (vidlička ,část příboru‘ ← vidlice ← vidle), nebo je v současnosti téměř neužívané (rolnička ← rolnice), nebo zveličující (kytička ← kytka, kytice ← kytka); poslední typ považujeme za projev paralelního tvoření. – Deminutivní povahy jsou některé domácké podoby ženských vlastních jmen: Anička, Janička, Zdenička. Změnou obecných jmen ve vlastní vznikla mužská příjmení typu Jedlička, Růžička, Vodička, z vlastního jména Máňa naopak vzniklo dehonestující obecné jméno mánička. – Sporné povahy je výraz lesbička, vnímaný často jako zdrobnělina; ten však má nejspíš základ v adjektivu lesbický a tvořen je sufixem ► -ka. Ojediněle se objevuje dloužení vokálu složeného sufixu: hříčka. (2) Podobu zdrobnělin mají i některé termíny, deminutivní význam v nich však ustupuje do pozadí: (krevní) destička, drchnička – rostlina; další pouze formální deminutiva s terminologickou platností nemají ani substantivní základ: smolnička, trávnička, krevnička – srov. s položkou (4) v tomto hesle. Ženská (3) jména přechýlená vznikají sufixem -ička omezeně: pediatrička, psychiatrička, foniatrička, geriatrička, optometrička. Tvoří se takto jen od složených přejatých jmen rodu mužského s druhou částí ► -iatr. Výjimku představuje slovotvorná dvojice družička ← družba ,ženichův průvodce, druh‘.

II. Odvozování z adjektiv

(4) Názvy nositelů vlastnosti různé stylové hodnoty formálně připomínají zdrobněliny. Platnost termínů či profesionalismů mají odvozeniny krevnička – parazit, rosnička – žába (označení exotické žáby rosnice považujeme za odvozené z názvu žáby zdejší), smolnička, solnička, drobnička – rostliny, polnička – houba a hrušeň, letnička, skalnička, lidské produkty označují názvy vábnička, solnička, soudnička, drobnička – krátký text, obvykle novinový, nebo i jiné dílo. Horní i dolní končetiny bývají variantně označovány jako pravička, levička vedle neutrálního pravačka, levačka ► -ačka. (Varianty s řetězcem -ička lze ale chápat i jako zdrobněliny slov levice, pravice, omezených však v tomto významu jen na ruce.)

III. Odvozování ze sloves

Slovesný základ má laický (5) název nemoci blednička; druhotně je tak označována i osoba stižená touto chorobou.

IV. Odvozování z číslovek

Sufixem -ička se z číslovkových základů odvozují (6) názvy číslic, číselně označených objektů a nositelů dalších číselně vyjádřitelných příznaků: dopravních prostředků, obuvi podle velikosti, karet, školních známek ap.; výrazy pro nízké hodnoty označují také živé i neživé objekty podle kvality (jednička na domácím trhu). Tohoto formantu se využívá, pokud se z hláskových důvodů nemůže uplatnit univerzální sufix ► -ka: jednička, sedmička, osmička, ze složených např. (parlamentní) stojednička. Příměs deminutivního významu nese odvozenina polovička jako slovotvorná varianta k neutrálnímu polovina. – Z řadové číslovky je odvozeno označení prvnička pro prvorodičku (,žena v prvním těhotenství‘), ale též pro prvně rodící samici, pro ženu zbavovanou panenství, v plurálu také pro první plody. Pouze etymologicky lze dovodit (zprostředkovaný) základ v číslovce řadové i u slova družička ← (družba) ← druh/druhý; srov. bod (3) výše.

Pouze náhodně se řetězec -ička objevuje ve slovech typu špička, ulička, lasička, opička, krabička, lavička, kde je skupina -ic- alespoň v současnosti vnímána jako součást kořene základového slova, dále ve slovech jako jehlička, lednička, samička, kde je táž skupina součástí sufixů -ice, a tedy uvažujeme o tvoření sufixem -ka s průvodní alternací c > č; závisí jen na přístupu, zda nebudou i tyto případy interpretovány jako záměna původního sufixu příponou -ička. Naopak ke slovům typu hlavička, růžička sice existují varianty s -ice, ty ale nepovažujeme za motivující, protože jsou významově vzdálené nebo zveličující (babička : babice); považujeme je tedy za produkt paralelního tvoření: hlavička ← hlava, hlavice ← hlava. U slov jako čistička, rušička pochází skupina -ic-, měkčená na -ič-, z kořenů základových adjektiv na -icí. Podobně je tomu ve slovech typu řidička, historička, právnička vzniklých přechylováním, ať už ze základů na -ič, nebo -ik/-ík (opět s alternací c > č, k > č). – Jen etymologicky lze vysvětlit jiný, nesufixový původ řetězce -ička ve výrazech hrdlička, jiřička, nebo naopak složený sufix ve zdrobnělině vějička vzniklý z již neexistujícího základu věja ,větev‘.