Stavba: -iv(o), kde (o) reprezentuje soubor koncovek vzoru město.

I. O velké většině substantiv s tímto sufixem lze (s různou mírou jistoty) tvrdit, že mají za základ sloveso. V řadě případů je namístě pokládat segment -i- za kmenotvornou příponu fundujícího slovesa: učit → učivo, léčit → léčivo, hnojit → hnojivo, krmit → krmivo, chladit → chladivo; barvivo, topivo, střelivo, pojivo, kuřivo. V případech jako péct → pečivo, mazat → mazivo; řezivo, čtivo, stelivo to možné není. Co do vztahu denotátu k ději základového slovesa lze rozlišovat především tyto významy: (1) prostředek/nástroj děje: léčivo, hnojivo, krmivo, chladivo, barvivo, topivo, střelivo, pojivo, mazivo, brusivo, plnivo, hasivo, těsnivo: ,to, čím se léčí, hnojí, střílí, maže, brousí‘ atd. Většina těchto substantiv (a substantiv, která jsou jejich hyponymy) může bez problémů vystupovat i v sémantické roli neživotného konatele děje – léčivo, barvivo, pojivo, hasivo, těsnivo je nejen to, čím se léčí, barví atd., ale i to, co léčí, barví, pojí, hasí, těsní (Voda uhasí oheň, Které hasivo uhasí všechno?). U některých jmen se to obvykle neděje (krmivo: *Mlíčí krmí králíky; neboli krmivo nekrmí). Pod význam (1) lze (s jistými výhradami) zahrnout i pojmenování označující materiál, ze kterého se něco dělá: stavivo, vařivo, stelivo. Prostředek a materiál mají společné to, že obojí podmiňuje/umožňuje uskutečnění daného děje. Slova pečivo, pletivo, řezivo, těživo referují k (2) výsledku/produktu děje: co vzniklo pečením, pletením, řezáním, co bylo vytěženo. Slova palivo, učivo, kuřivo, čtivo, melivo denotují (3) objekt děje: co je spalováno, co učitelé učí, co se žáci učí, co se kouří, čte, mele.

II. U nemnoha substantiv s -ivo je možné považovat za základ podstatné jméno: výraz → výrazivo, pití → pitivo; kamenivo, kolejivo, oběživo (měna v oběhu). Jména výrazivo, kolejivo ,součásti kolejové trati‘, oběživo lze spojit významovým rysem (4) hromadnosti/souborovosti. Tento rys můžeme identifikovat i u některých odvozenin od sloves: pečivo, střelivo, řezivo ,dříví vyrobené řezáním‘, učivo (Máš už v aktovce všechno učivo?).

Substantivům s -ivo lze též velmi často přisoudit sémantický rys (5) látkovosti: palivo (benzín, nafta), topivo (uhlí, dřevo), kamenivo (písek, štěrk), pitivo (mléko, šťáva), brusivo, barvivo, chladivo.

Velmi výrazným rysem skupiny pojmenování s -ivo je to, že jsou v mnoha případech součástí oficiálního profesního názvosloví: ostřivo, melivo, těživo, brusivo, chladivo, plnivo, kamenivo, mazivo. Trojice čtivo, pitivo, učivo (sbalené učivo) má naopak silný ráz neoficiálnosti.

Totéž substantivum může mít podle kontextu různé významy: opakování učiva ke zkoušce × kavalec vylepšenej polštářkem a nepořádnou hromadou učiva.

Pokud jde o nerelevantní doklady, početněji jsou zastoupena tzv. predikativa: živo, šedivo, mrazivo, proměnlivo. Za neodvozené je ze synchronního hlediska namístě považovat i (velmi frekventované) substantivum pivo, neboť jeho původní souvislost se slovesem pít se (především asi v důsledku významové specifikace) z povědomí uživatelů jazyka vytratila. Souhlásku v je dnes tedy vhodné považovat za součást kořene piv-.