Stavba: -itid(a), kde (a) reprezentuje soubor koncovek vzoru žena.

Stavební prvek přejatých slov, výsledek adaptace řeckého sufixu -ītis (gastritida ← gastrītis).

Zřetelně se vyděluje především (1) v termínech klinické medicíny, a to v názvech (1a) zánětlivých onemocnění: artritida ‚zánět kloubu‘ (← řec. arthron ,kloub‘), neuritida ‚zánět nervu‘ (← řec. neuron ,nerv‘), podobně pankreatitida, meningitida, laryngitida, dermatitida, bronchitida, encefalitida, jen zcela výjimečně (1b) v názvech patologických stavů nezánětlivých: rachitida ‚křivice, deformace kostí‘, celulitida ‚zánět podkoží‘, ale také (a častěji) ‚zvětšení objemu tukových buněk v kůži (tzv. pomerančová kůže)‘; k nezánětlivým onemocněním srov. též ► -óza. Sufix se připíná k základům řeckolatinského původu, k českým základům jen zcela výjimečně, v názvech neoficiálních: např. myšitida – laické pojmenování pro ‚syndrom karpálního tunelu‘ (bolest zápěstí způsobenou dlouhodobou prací s počítačovou myší).

Zcela ojediněle mohou sufix vykazovat i (2) názvy neterminologické povahy (mimo oblast medicíny), a to pojmenování stavů jedince nebo společnosti vnímaných jako abnormální, chorobné: maminkitida ‚příznaky dětí přehnaně opečovávaných svou matkou‘, šestatřicetitida ‚specifický stav člověka ve věku třiceti šesti let‘, mítingitida ‚nadměrné pořádání mítinků‘. Takové okazionální novotvary s českými či počeštěnými (v češtině plně adaptovanými základy) mají zpravidla funkci hyperbolickou či ironizační, jsou projevem snahy mluvčího o jazykovou originalitu.