Stavba: -in(a), kde (a) reprezentuje soubor koncovek vzoru žena, v ojedinělých případech vzoru předseda. Odvozovací základy jsou převážně české, jednoduché.

I. Ze substantiv se tvoří motivačně nesourodá označení (1) nositelů substančního příznaku, tedy pojmenování podle věcného znaku: květina ← květ, pavučina ← pavouk, pastvina ← pastva, podobně peřina, krtina, jeřabina, potravina, družina, uzlina, obětina, kotlina, ostružina, kožešina, krajina, skopičina, hovadina, účtařina. V jiných případech (u obecných jmen i toponym) lze uvažovat nejen o substantivním, ale i adjektivním původu, nebo alespoň o opoře v něm: b/Březina, d/Dubina, písčina, kravina, myšina, psina, novinařina, frajeřina, tónina, dětina. Na pomezí substantivního a verbálního původu jsou výrazy typu hostina ← host/hostit, pilina ← pila/pílit. Potřebou (2) významového odlišení či individuace mohou být motivována slova jako listina ← list, úžlabina ← úžlabí, křovina, střepina, zemina, dřevina, kleština, bylina, štětina, houština, dolina (pokud poslední výraz není původu adverbiálního). K (3) hypokoristikům nebo jinak citově motivovaným slovotvorným variantám lze řadit výrazy typu Janina, Kátina, Evina, Honzina, mamina, bábina, holčina, klučina, dívčina. Mírně (4) augmentativní význam může vyjadřovat slovotvorná varianta kalužina, zátočina, roklina; může však jít o modifikaci formy bez zřetelného významového rozdílu. (5) Adaptační povahy je přípona -ina v přejatých výrazech typu ruina, lupina, rutina, mašina, serpentina, Palestina, Kateřina, elektřina (pokud je základ posledního slova substantivní).

II. Zadjektiv jsou odvozovány značně různorodé názvy objektů podle (6) výrazné vlastnosti. Základy tvoří nemotivovaná kvalitativní adjektiva prvního nebo druhého stupně, nebo adjektiva odvozená z jiných slovních druhů: většina ← větší, výšina ← vysoký/vyšší; podobně bílkovina, blbina, cizina, člověčina, dutina, hlubina, hlušina, hrdina, kapalina, kyselina, lihovina, lysina, mělčina, menšina, močovina, modřina, novina, oblina, pahorkatina, pevnina, planina, plesnivina, plošina, podlitina, pružina, pustina, rovina, skrčenina, slabina, slanina, sobolina, spodina, strakatina, surovina, svalovina, tavenina, tekutina, tišina, trhavina, úžina, veličina, vyboulenina, vydutina, zelenina. Unikátní tvoření představuje substantivum hornina (může jít o sufix -nina). Užší slovotvorný typ představují univerbizované (7) názvy jazyků: slovenština, angličtina, řečtina, arabština, posunčina. Taková slova označují i vyjadřování typické pro jistou skupinu lidí (moderátorština) a plynule přecházejí k označením (8) typického chování: oblomovština, mičurinština, donkichotština, partyzánština.

III. Ze sloves, resp. z jejich příčestí trpných nebo minulých jsou s oporou v adjektivech téhož původu tvořena (9) označení nositelů dějových příznaků: zlomenina ← zlomeno/zlomené, napodobenina, rostlina, popálenina, tkanina, pohmožděnina, zřícenina, odřenina, spálenina, rytina, vylomenina, trhlina, puklina, litina, prasklina, vyvýšenina, zřícenina, mazanina, patlanina, usazenina, proláklina, naplavenina, prohloubenina, zauzlenina, vzteklina, zvětšenina, vyvřelina, rozsedlina, slátanina, zavařenina, uloženina, zdechlina, uzenina, vypouklina, rozvalina, zatvrdlina, zmrzlina. Ze slovesných základů bez kmenotvorné přípony jsou tvořena slova bubl-ina ← bubl-at, skup-ina ← skup- it, plodina, mýtina, končina, svačina, dřina, vidina, živina, rachotina, mizina, sjetina, otročina.

IV. Zčíslovek určitých i neurčitých, základních nebo řadových, jsou tvořeny další (10) číslovky zlomkové či základní: třetina, čtvrtina, pětina, osmina, desetina, dvacetina, setina, množina.

Pouze etymologicky lze příponu -ina rozpoznat ve slovech typu hodina, rodina, vteřina, štěrbina, třtina, rakovina, ledvina, skulina, osina, slezina, voština, lapina, ofina, malina, klovatina, bažina, šupina. – Pouze náhodně je řetězec -ina přítomen ve slovech polovina, vina, končetina, slina.