Stavba: -ic(e), kde (e) reprezentuje soubor koncovek vzoru růže, u některých lemmat jen plurálové. Odvozovací základy jsou české, jednoduché.

I. Od substantiv se tvoří (1) názvy objektů, převážně hmotné povahy, podle vztahu k jiné substanci: hvězdice ,útvar ve tvaru hvězdy‘, hranice (← hrana), pryskyřice (← pryskýř); pod. zvonice, vinice, řemenice, číslice, taškařice, vačice, káznice, beranice, vápenice, cyrilice, stupnice, polednice, měsíčnice, klekánice, denice (z příslovečných určení v poledne, za měsíce, za klekání apod., srov. večernice v bodě 7), radnice, mýtnice (← radní, mýtné, srov. nemocný v bodě 5), včetně vlastních jmen: Průhonice ← průhon, Kamenice, Javořice. Další skupinu tvoří (2) jména s významem zveličujícím, s významem zmnožení, nebo jinak zdůrazňujícím; tento příznak je mnohdy vzhledem k lexikalizaci zastřený, a tedy na hranici slovotvorné srozumitelnosti, ne-li za ní: kytice (← kytka), lavice (← lávka); srov. dále babice, jehlice, trubice, helmice, vichřice, suknice, spodnice, patice, bradavice, studnice, konvice, pánvice, lodice, lahvice, truhlice, veslice, krokvice, přílbice/přilbice, radlice, krupice, směsice. Augmentativní slovotvorný význam je neutralizován zejm. u (3) termínů a u výrazů, u nichž přípona vyjadřuje jen strukturní odlišnost: kostice, hlavice, částice, matice, parmice, krokvice, měřice, vrbice, sanice, sovice, rousnice, roupice, hlístice, korálice, skalice, hvězdice (mořský živočich), jehlice (mj. rostlina). Přípona -ice je také prostředkem tvorby (4) slov přechýlených ze jmen mužského rodu, zakončených příponou -ík (pracovnice, úřednice, výtvarnice, brtnice), příponou -ec (samice, světice, krasavice), ale i bezpříponových: orlice, holubice, pávice, medvědice, oslice, losice, kosice, dračice.

II. Z adjektiv se substantivizační příponou -ice tvoří (5) pojmenování objektů převážně hmotné povahy, ale i jevů abstraktních. Z adjektiva v substantivní funkci je vytvořeno slovo nemocnice (← nemocný), z adjektiv v základní slovnědruhové platnosti, označujících výraznou vlastnost, jsou odvozena slova plodnice (plodná část houby), dojnice, jalovice, nosnice, bělice, sklenice, rovnice, železnice, učebnice, slunečnice, bočnice, pravice, stropnice, ostřice, mrtvice, slepice, vepřovice, kolmice, svislice, sinice, stálice, výplatnice, pivnice, ozvučnice, knižnice, zlatice, matnice, smolnice, plicnice/plícnice, smaženice, temnice, lítice, hlavatice, vaznice, celnice, strážnice, státnice, tkanice, třídnice, zpovědnice, živice (← živý, asfaltová směs, popř. pryskyřice), ale i některá vlastní jména – toponyma a hydronyma. Některá z těchto jmen mají jen tvary množného čísla (Teplice), jiná jen tvary čísla jednotného (Sušice, Bystřice, Blatnice). U slov typu zpovědnice, okenice, pokladnice, knižnice, popelnice je obtížné určit, zda byla utvořena z adjektiva nebo ze substantiva, popř. ze slovesného příčestí (tkanice ← tkaný), a tedy příponou ► -nice. Z přídavných jmen přivlastňovacích vzniklo mnoho dalších (6) místních jmen, odkazujících k původnímu majiteli: Ivanovice (← Ivanův), Vítkovice, Svatoňovice, Bohuňovice, Holešovice, většina jich je však dnes neprůhledných, původ připomíná jen nápadný komponent -ov-: Častolovice (← Častolův), Horažďovice (← Gorazdův). Tato jména tvoří pouze tvary množného čísla.

III. Z adverbia je zřejmě jako obměna struktury s významem zesílení vytvořeno jediné (7) adverbium: velice (← velmi). Nelze však vyloučit, že je toto příslovce tvořeno z adjektiva veliký se sufixem téže intenzifikační funkce, nebo s oporou v něm. Z adverbia je nejspíše odvozeno i pojmenování večernice, ať už pro hvězdu nebo rostlinu, vyloučit ale nelze ani základ adjektivní (srov. polednice, měsíčnice v bodě 1).

IV. Ze sloves se příponou -ice tvoří různorodá směs (8) názvů objektů podle dějového příznaku: věznice, dlaždice, hoblice, zdravice, bránice, úplavice, ramlice, u některých slov může být vazba ke slovesu zastřená: kraslice (← kráslit/krášlit). Z příčestí trpného nebo minulého mohou být tvořena slova sazenice, štvanice, oranice, mazanice, srostlice, právě tak lze ale uvažovat o odvozování z infinitivního kmene příponou ► -nice.

V. Z číslovek druhových a základních se příponou -ice tvoří (9) číslovky skupinové, vyjadřující počet členů množiny, nejčastěji do počtu šesti: dvojice, trojice, čtveřice, pětice, šestice, omezeně osmice. Do téže skupiny patří i výraz třetice, vázaný téměř bez výjimky ve frazému do třetice, odvozený od číslovky řadové. Z těch může vycházet i algebraické označení n-tice (n-tý). Formálně nese znak číslovky i výraz druh (,druhý‘),¹²³ tvořící základ slova družice (,druhá‘, ,jiná‘, ,doprovázející‘). Neskupinové povahy, ale stejného slovotvorného typu je termín jednice.

Pouze etymologicky lze přítomnost řetězce -ice vysvětlit ve slovech jako ulice, police, poklice, přeslice, palice, udice, plotice, ústřice, krabice, štěnice, mšice, bukvice, malvice, jepice, kštice, kukuřice, šibenice, pískavice, lasice, tařice, krakatice, v zeměpisných jménech Pardubice, Budějovice, Roudnice, Nechanice, Holice, Bojanovice, Modřice, Žlutice, Hejnice, Letovice, Prčice, Bučovice – Blanice, Ploučnice ap. Zde bývá užití přípony výsledkem dlouhodobé adaptace slov indoevropského základu, nebo některá ze slovanských forem tohoto sufixu prošla vývojem k dnešnímu stavu. Jindy může přípona mít jen prostou roli substantivizační, ale vztah k základovým slovům už není zřejmý.

Přítomnost řetězce v novodobějších přejímkách typu pozice, investice, definice hodnotíme spíše jako adaptaci původní přípony než jako tvoření slova v češtině; uvedená slova jsou zpracována v hesle ► -e, část C2.