slovník afixů užívaných v češtině
Josef Šimandl ed.
Druhá část přejatých složených slov. Z řec. fōnē ,hlas‘; nese význam (1) ,přístroj reprodukující, zachycující zvuk‘, (2) ,přístroj tvořící zvuk způsobem označeným první částí kompozita‘. Příklady lemmat: telefon (1), mikrofon (1), gramofon (2), magnetofon (2), diktafon (1), megafon (1), xylofon (2), vibrafon (2), aerofon (2), membranofon (2), tubafon (2), violinofon (2), stereomagnetofon (2). Ojedinělé jsou názvy podle vynálezce: saxofon (2; ← Sax), suzafon (2; ← Sousa).
KN, JŠ