Stavba: -eč()k(o), kde () reprezentuje vkladné e (koleček), (o) reprezentuje soubor koncovek vzoru město, u mužských příjmení vzoru pán s odchylkou v Nsg, Vsg, popř. Asg.

Sufix představuje frekvenčně slabší, mnohdy územně omezenou variantu sufixu ► -íčko. Od substantiv se jím odvozují (1) zdrobněliny prvního stupně: městečko, kolečko, hnízdečko, nářeční masečko, z méně frekventovaných lítečko (← léto/líto), senečko. Stavbou jde vlastně o zdrobněliny druhého stupně, ale první se v těchto případech neužívá. Specifický případ je tílečko: zdrobnění tělo → tílko je spíš jen formální, zdrobnělina se lexikalizovala, k druhu prádla tílko je pak tílečko zdrobnělinou prvního stupně.

Stavbu (2) zdrobnělin druhého stupně lze vyložit dvojím způsobem: resufixací znamín-ko → znamín-ečko, ale také jako vložení dalšího zdrobňovacího sufixu → znamín-eč-ko. V tomto zpracování vycházíme z první možnosti. Týká se i slov pivečko, okénečko, kuřátečko, prasátečko, slunečko, miminečko, zrnečko, smítečko, kvítečko, prkýnečko, razítečko, ránečko.

Zejména ze slov s funkcí sufixu (1) vznikají příjmení Slunečko, Bartečko, Volečko, jejichž stavba je podobně diskutabilní jako u zdrobnělin 2. stupně (Bartečko přes Bartek?).

Z nezohledněných nálezů: dvojčlenná místní jména (Lhota-Ráječko, slovenské Kosodrevina-Srdiečko), kompozita (alfa-kolečko, půlkolečko, mikroměstečko, pidimístečko), nerozpoznané tvary jiných slov (Vsg zídečko, delfínečko, Mirečko, chudinečko), jinoslovanská nebo nářeční propria (Grečko, Hečko, Mestečko), svérázný způsob psaní (cédečko, vi­nečko).