Stavba: -(e)v(0), kde se vkladné e ve tvarech bez nulové koncovky vypouští, (0) reprezentuje soubor koncovek vzoru píseň.

V případě elementu ev se původně nejedná o sufix, nýbrž o kmenové zakončení tzv. ū-kmenů, později ъv-kmenů. Sufix je nositelem významu takový nebo podobný jako základové slovo: ostrý → ostrev, plást → plástev. Především ve východních nářečích češtiny dochází někdy dále ke sbližování substantiv s -(e)v s paradigmatem dnešního vzoru žena (např. konva, mrkva, tykva, větva). V několika případech se toto sbližování rozšířilo i do spisovného jazyka a způsobilo, že některé výrazy vykazující původně -va byly přehodnoceny (srov. dřívější dublety jako vrstva/vrstev).

Zcela jiný a pro dnešní češtinu irelevantní je přivlastňovací sufix -ev, který je v některých slovanských jazycích (grafickou) variantou slovanského přivlastňovacího sufixu -ov (v dnešní češtině v podobě -ův) a v češtině je doložitelný jako součást především východoslovanských příjmení (Nikolajev/Nikolaev), popř. vlastních jmen místních (Kyjev).

Protože se jedná o velmi staré tvoření, během něhož někdy sufix -ev doprovázel další slovotvorné procesy, je nutné v současné češtině i některé výrazy obsahující tento sufix považovat za neodvozené, popř. neprůhledné: koroptev, podoustev.

Za slova odvozená sufixem -ev nepokládáme substantiva, která mají řetězec ev ve kmeni: projev, výsev.