Stavba: -c(e), kde (e) reprezentuje soubor koncovek vzoru (A) soudce, (B) růže, ojediněle (C) moře.

(A)

Sufix -ce zařazující k maskulinům se připojuje především ke slovesným základům, a sice nejčastěji ke kořeni (kárat → -kárce, vládnout → vládce, strojit → strůjce), u prefigovaných sloves zůstává u kořene i předpona (obhájit → obhájce, ochránit → ochránce). V případě, že kořen končí samohláskou, plní funkci odvozovacího základu kmen prézentní (bít → bijce). Slova takto odvozená pojmenovávají (1) osobu, která vykonává činnost označenou základovým slovesem: vládce ‚kdo vládne‘; ochránce ,kdo ochrání / ochraňuje‘; bijce ‚kdo (se) bije‘.⁵⁸ Samohlásky mnohdy neodpovídají slovesu (od kterého se vyvozuje význam), ale spíš dějovému substantivu (únos → únosce vs. unést / unášet, zájem → zájemce vs. zajímat se). Tím vzniká přechod k odvozovaní od základů podstatných jmen. I výrazy odvozené od dějových substantiv je možné počítat k významové skupině (1). Výrazy odvozené od (nedějových) podstatných jmen označují (2) osobu, která vykonává činnost spojenou se základovým podstatným jménem: důchod → důchodce, porota → porotce, příděl → přídělce).⁵⁹ Některé výrazy dovolují obojí interpretaci (soudce ‚kdo soudí‘ vs. ‚kdo vede soud‘; nájemce ‚kdo má něco v nájmu‘ / ‚kdo platí nájem‘ vs. ‚kdo (si) něco najímá‘), čímž se stírá tradiční hranice mezi jmény konatelskými a jmény činitelskými.

(B)

Sufix -ce zařazující k femininům má dvojí funkci. Zaprvé se (dnes ovšem zřídka) připojuje k základům sloves vzoru prosí, přičemž základem není kořen, nýbrž infinitivní/minulý kmen, a dává tak vzniknout (3) názvům dějů: chumelit → chumelice.⁶⁰ Hranice základu a afixu se však reinterpretuje a sufix -ce z této funkce silně ustupuje (popř. již ustoupil) ve prospěch sufixu ► -ice nebo jeho varianty ► -nice (chumelit → chumelice vs. chumelen(o/í) → chumelenice), dále potom jen: čmáranice, žranice, třenice. Zadruhé slouží sufix -ce zařazující k femininům (4) adaptaci cizích, především latinských, výrazů:⁶¹ distribuce z lat. distribūtiō, konjugace z lat. conjugātiō, brokolice z ital. broccoli. V některých případech je nutné počítat s dalším jazykem, přes který byl výraz zprostředkován, např. restaurace přes (rakouskou) němčinu. Od těchto případů, kdy sufix -ce nahrazuje původní sufix cizího jazyka, je nutné odlišovat případy, kdy bylo slovo přejato již včetně „sufixu“ -ce (šance z francouzského chance), a eventuální případy, kdy až k přejatému slovesu bylo vytvořeno odpovídající substantivum.

(C)

Ojediněle se objevuje ještě sufix -ce zařazující k neutrům. Původně se jednalo o praslovanský zdrobňující sufix -ьce. Sufix -ce (5) ve zdrobňující funkci se z češtiny vytrácí dvojím způsobem: Buď výrazy takto utvořené vytlačily a nahradily výrazy původní: vejce, srdce, slunce, v důsledku čehož je dnes v češtině vnímáme jako neodvozené. Nebo jsou tyto výrazy samy z češtiny vytlačovány produktivnějším zdrobňujícím sufixem ► -ko a jeho variantami: telce vs. telátko, stádce vs. (stádko →) stádečko.