Stavba: -b(a), kde (a) reprezentuje soubor koncovek vzoru žena.

Sufix se připojuje zpravidla ke slovotvorným základům prostých, řidčeji předponových sloves, bez kmenotvorné přípony. Kořenová samohláska se přitom většinou krátí (skládat → skladba, toužit → tužba, sázet → sazba), jen výjimečně zůstává dlouhá (léčit → léčba). Pozorovatelné jsou také v češtině běžné alternace: razit → ražba, číhat → čižba. V některých případech jsou alternace využívány k rozlišení významů: řezat → řezba ‚řezání‘ / řežba ‚pranice‘. Podstatná jména odvozená sufixem -ba označují dnes zpravidla zároveň (1) děje i (2) výsledky dějů: ražba v dole pokračuje × akvarel staré ražby.

Metonymie může vést ke vzniku dalších významových odstínů. Jedná se především o (3) názvy míst (chodit → chodba) a (4) názvy prostředků (vázat → vazba). Ve většině případů si ovšem tato substantiva ponechávají nadále i významy původní, např.:

•      stavba jako název děje (1): „Postup stavby z vápence musel být přece znám.“ (SYN2010: Joanna Chmielewska: Zpráva od nebožtíka, 2005);

•      stavba jako název výsledku děje (2): „[...] díky nimž tato kdysi vznešená stavba vypadala jako hrdý válečník.“ (SYN2010: Dan Brown, Šifra mistra Leonarda, 2003);

•      stavba jako název místa (3): „Nikolaj dělal na stavbě načerno, [...]“ (SYN2010: Petr Eidler, Sebranka, 2007).

V několika málo případech se sufix -ba připojuje k jiným slovesným základům: čet(l) → četba, hud(u) → hudba. Početnější skupinou jsou podstatná jména odvozená od celého infinitivu: honit → honitba, modlit se → modlitba, krýt → krytba, čímž vzniká u tohoto sufixu nová varianta ► -tba. Pravděpodobně nápodobou byly dále vytvořeny od slovesa klít výrazy kletba a klatba. Při derivacích jako obhájit/obhajovat → obhajoba, žalovat → žaloba lze uvažovat o sufixu ► -oba. Občas dochází k různým fonetickým zjednodušením základu: kreslit → kresba, dláždit → dlažba.

Ojediněle chybí u podstatných jmen se sufixem -ba výchozí sloveso: svatba, rolba, popř. je pravděpodobnější odvození od substantiva než od slovesa: paže → pažba, čel(o) → čelba. Takové případy je možné interpretovat jako odvozené napodobením, vyloučené ovšem není ani zde metonymické přenesení významu od původního označení děje (1).

Mezi irelevantní nálezy patří především výrazy, jejichž kořen končí souhláskou b (chlubit → chlouba, pochybovat → pochyba, ozdobit → ozdoba) a výrazy odvozené od adjektiv sufixem ► -oba: chor(ý) → choroba, chud(ý) → chudoba, star(ý) → staroba.