Stavba: -av(a), kde (a) reprezentuje soubor koncovek vzoru žena.

I. Od slovesného základu se příponou -ava okrajově tvoří substantiva označující (1)výsledek děje: država, v přeneseném významu vřava.⁴⁸

II. Od substantiv se příponou -ava okrajově a většinou resufixací tvoří označení (2) míst: dál-ka → dál-ava, podobně šír-ava; podle porostu s variantou -rava: doubrava, lokálně dubrava. (Z fr. châtelet přes něm. Schachtelei vzniklo slovo šatlava, kde lze uvažovat o využití sufixu k adaptaci.) Okazionálně je od substantiva utvořeno básnické označení mraků/mračen mrákava. Najdou se i označení (3) rostlin (kostřava, se zastřenou motivací též třemdava,⁴⁹ pupava/poupava/pumpava) a (4) zvířat (pěnkava, se zastřenou motivací kolčava).

III. Od adjektiv, s oporou v cirkumfixu ► do(-) -a, se vytvářejí zvlášť i dohromady psané výrazy adverbiální povahy do(-) -ava, které vyjadřují méně výrazný (5) barevný odstín: (do modra / domodra) → do modrava / domodrava; pod. do šedava, do zelenkava. Od adjektiva bylo utvořeno i označení výrazně černé oblohy černava.

IV. Od různých základů, mnohdy dnes nejednoznačně rozeznatelných nebo neznámých, vznikly četné (6) vlastní názvy: vodních toků (Úhlava, Sázava, Olšava, Vltava; u řek jde možná o adaptovaný keltský komponent ahwa ‚voda‘), sekundárně pak měst ležících na řece (Jihlava, Ostrava), v ojedinělém případě i název jedné ze zemí Koruny české (Morava). Stejný sufix mají také některá (7) ženská křestní jména: Svatava, Krasava.

V. Ze slovenštiny pronikají výrazy húlava, horúčava. Tím se posiluje vnímání sufixu -ava jako prostředku pojmenování situace s počasím: srov. černava.

Řetězec -ava mají i substantiva, která nejsou tvořena příslušným sufixem. Jsou to a) substantiva tvořená transflexí ze sloves jako představa, postava, výstava, ústava (► -a); b) přechýlené protějšky proprií na -slav a další propria, např. Java; c) neutvořená substantiva jako hlava. V korpusu SYN2010 je jich 105.