Stavba: -(a)(t), kde (a) reprezentuje podoby kmenotvorného sufixu, (t) reprezentuje soubor slovesných zakončení; obojí odpovídá vzoru dělá.

I. Sufix -at je starý slovanský sufix k odvozování od sloves, který původně sloužil především k tvoření sloves iterativních⁴⁵: říci – říkat, jíst – jídat, utéct – utíkat, vidět – vídat, umřít – umírat, pomoci – pomáhat. Z těchto párů se většinou vyvinuly páry vidové, ve kterých původní iterativní slovesa dnes představují (1) slovesa imperfektivní: říkat, utíkat, umírat, pomáhat. Jen v několika málo případech u nich zůstal zachován význam jednoznačně (2) iterativní: jídat, vídat. V takových případech se jejich protějšky nestaly slovesy perfektivními, nýbrž slovesy imperfektivními (jíst, vidět). Původní významová opozice s iterativy je částečně zachována také v takových párech, kde perfektivní protějšky ke slovesům se sufixem -at tvoří slovesa momentánní (chytit – chytat), především potom slovesa se sufixem ► -nout: trhnout – trhat, tlesknout – tleskat, škrábnout – škrábat, říznout – řezat, prchnout – prchat. Hranice mezi imperfektivitou a iterativitou je ovšem v dnešní češtině značně neostrá, jelikož imperfektiva nesou vždy i iterativní význam. V mnoha případech se původní iterativní slovesa od svých protějšků významově zcela vzdálila: hledět – hledat, chopit – chápat, vrtět – vrtat, patřit – pátrat, bouřit – bourat. U takových sloves nenese dnes sufix -at žádný význam: viz (8). V některých případech je původní formální opozice zachována (resp. znovu oživována) u prefigovaných sloves (vyrůst – vyrůstat, zamést – zametat, vytřást – vytřásat) a slouží tak jednoznačně tvoření sekundárních imperfektiv: viz (1).

II. Druhou, i v dnešní češtině ještě poměrně využívanou funkcí sufixu -at je odvozování od zvukomalebných základů; taková slovesa nesou význam (3) vydávat příslušný zvuk: cvak → cvakat, klap → klapat, tik → tikat. V některých případech dochází ovšem k částečnému posunu významu (ťapat neoznačuje přímo vydávání zvuku ťap, nýbrž určitý způsob chůze; koukat neoznačuje vydávání zvuku kuk, nýbrž způsob dívání se).

III. Odvozování sloves sufixem -at od substantivních a adjektivních, zřídka i jiných základů se dnes už neděje. Především od substantiv jsou ojediněle odvozena slovesa s těmito významy: (4) vytvářet to, co označuje základové substantivum (hnis → hnisat, črta → črtat, cval → cválat). K této skupině je možné počítat i slovesa odvozená od jmen dějových utvořených od sloves označujících zvuky: klap → klapat → klapot → klapotat. (5) užívat to, co označuje základové substantivum: čenich → čenichat, hlas → hlásat. (6) mít to, co označuje základové substantivum: spěch → spěchat. Slovesa odvozená od adjektivních základů nesou většinou význam (7) stávat se takovým, jakým je základové adjektivum: červený → červenat, modrý → modrat, teplý → teplat. Jen zřídka je tento význam dále modifikován (chutnat).

U řady sloves je formant -at vydělitelný a historicky je i sufixem, synchronně ovšem nenese žádný význam. V těchto případech má tedy dnes (8) úlohu čistě konstrukční – spojuje základ slovesa s koncovkou infinitivu: plakat.

K nezohledňovaným nálezům patří především (a) výrazy, které sice vykazují sufix -at, ale došlo u nich k dalšímu odvození (udělat, zavolat, historicky také doufat, získat); (b) výrazy se sufixem, popř. řetězcem⁴⁶ -vat (dávat, trvat, bývat); srov. ► -vat.