Stavba: -ansk(ý)/-ánsk(ý), resp. -(an(an))ánsk(ý), kde (ý) reprezentuje soubor koncovek vzoru mladý. Odvozovací základy jsou často přejaté; z jiných jazyků pochází mnohdy i prvek -an-/-án- (srov. ► -an).

I. Od substantiv se tvoří vztahová adjektiva vyjadřující (1) vztah k místu: spartánský ← Sparta, kubánský ← Kuba, tatranský ← Tatry, loretánský ← Loreto, eurasiánský (var. k eurasijský ← Eurasie), nitranský, detvanský, peruánský, portorikánský, papuánský, marokánský, pretoriánský, mekkánský. Odvozovacími základy jsou vlastní jména různě velkých územních celků (od obcí po světadíly), v různé míře adaptovaná. Pokud se adjektivum od takového jména běžně tvoří příponou ► -ský, mohou být varianty se složeným sufixem vnímány jako příznakové, některé z nich však kodifikační příručky připouštějí, nejspíš s ohledem na cizojazyčné ekvivalenty těchto adjektiv: jávský/javánský (v praxi ale častěji javanský, jávanský) ← Jáva, trojský/trojanský/trojánský ← Troja, analogicky zřejmě sumatránský vedle sumaterský, barmánský vedle barmský ← Barma. V některých případech nelze vyloučit, že jsou adjektiva tvořena ze jmen obyvatelských, nebo z abstrakt vyjadřujících postoj, či jen s formální oporou v nich: jižanský, moravanský (moravanská a brněnská identita, tedy nikoli kMoravany), s oporou v obyvatelském jménu mnichovanský ,vztahující se k mnichovské dohodě z r. 1939‘ (mnichovanská politika Nevilla Chamberlaina; užívá se i substantivum mnichovanství jej vyvrhlo z evropanského prostoru Evropy), evropanský (… pokud je v Praze soustředěno evropanství jako základ jejího bytí, pak toto evropanské pražství a pražské evropanství je určující činitel Kafkova bytí …). Účelem těchto slovotvorných variant je zřejmě naznačit významový rozdíl (srov. moravský : moravanský : moravistický – preference moravistických stran). Řetězec án v adjektivech typu amerikánský, afrikánský, mexikánský má oporu v cizojazyčných adjektivech (American, africano/African/africain/afrikanisch, mexicano/mejicano); vzhledem k celkové adaptovanosti výrazů však považujeme sufix za složený a český, resp. zčásti počeštěný. Podobně jako adjektiva odvozovaná z vlastních jmen místních se tvoří adjektiva od názvů spolků pojmenovaných podle míst: sparťanský ← Sparta). Tento typ odvozenin lze v substantivizované platnosti najít i mezi příjmeními: Rokitanský ← Rokyta/Rokytná). Vztahová adjektiva napodobující adjektiva v jiných jazycích vyjadřují také (2) vztah k významné osobě. Odvozovacími základy jsou ženská osobní jména: mariánský, viktoriánský, tereziánský.²⁶

II. Od adjektiv se tvoří přídavná jména vyjadřující (3) vyšší míru příznaku: velikánský, širokánský, vysokánský. Častěji sufix nahrazuje koncovku, méně obvyklá je záměna přípon (ukrutánský ← ukrut-ný). Sufix -ánský se připojuje k základu, který již vyšší míru příznaku vyjadřuje (obrovit-ánský ← obrovitý), nebo se jen základ či sufix analogicky rozšiřuje (hroz-it-ánský; dlouhý → dlouh-at-ánský). Pokud je vyšší míra příznaku vyjadřována mechanickým dloužením slova, nejčastěji se komponent -an-/-án- v rozšířených sufixech opakuje dvakrát až třikrát, přičemž poslední je vokalicky dloužený: dlouhat-án-ský → dlouhat-an-an-án-ský, velik-an-án-ský → velik-an-an-án-ský, vysokanánský → vysok-an-an-án-ský; čtyřnásobné opakování tohoto komponentu není v elektronických textech doloženo.

Velká chybovost výsledků takto zadaného dotazu plyne z toho, že řetězec -an-/-án- je přítomen už v základovém slově, ať už kořeni (pánský, pohanský, satanský), nebo ve slovotvorném základu (františkánský, odvodíme-li toto adjektivum od františkán, křesťanský ← křesťan, marťanský ← Marťan, Dolanský ← Dolany, hradčanský, sedlčanský, olšanský). Taková slova jsou tvořena příponou ► -ský.