Stavba: -áň(0), kde (0) reprezentuje soubor koncovek vzoru (A) muž, (B) píseň.

(A) Pomocí sufixu -áň, který je původně moravskou variantou sufixu ► -án, se mají od adjektiv odvozovat jména nositelů vlastností: hlucháň,¹⁹ ale tuto funkci korpus nedokládá. Jména nositelů vlastností se vyznačovala augmentativní/pejorativní významovou složkou; tato významová složka se osamostatnila a dala tak vzniknout významu (1) augmentativnosti/pejorativnosti: sršeň → sršáň (vedle sršán), kde základovým slovem již nemusí být adjektivum. Odvozena byla takto i některá (2) vlastní jména osobní, která samozřejmě významovou složku augmentativnosti/pejorativnosti nezachovala, a pokud byla modifikací křestních jmen, stala se příjmeními (např. Jiráň, Petráň).

(B) Pomocí sufixu -áň jsou také někdy vytvářena (3) vlastní jména místní, u kterých ovšem není vždy možné jednoznačně určit, jedná-li se skutečně o sufix, nebo pouze o řetězec -áň: Libáň, Soláň, Kubáň. Na rozdíl od osobních jmen i apelativ jsou jména míst většinou feminina.

Pouhý řetězec -áň je možné najít i u jmen obecných: báň, u některých z nich (např. hráň, tkáň, stráň) je možná i jiná interpretace: tvoření sufixem -ň. Zakončení -áň může být také výsledkem adaptace: tokáň.