4 Čím tento slovník není, co nezachycuje, které otázky otvírá

Čím slovník není

Především náš slovník není soustavným zpracováním tvoření slov v češtině, jakkoli mnoho informací k němu podává. Afixy jako odvozovací prostředky jsou totiž sice nejvyužívanějším, ale zdaleka ne jediným způsobem rozmnožování české slovní zásoby: je tu i skládání, univerbizace, zkracování (srov. Štícha et al. 2013: 92), přejímání a adaptování jinojazyčných slov, nastavování, mechanické krácení (zvané i clipping) a blending (srov. Šimandl 2013) a kromě toho všeho i zpětné tvoření a modelové přitváření slov výměnou jejich slovotvorného základu, jejichž hranice s derivací je stěží byť jen zmapovatelná.

Nezabývali jsme se většinou případů substantivizace adjektiv jako vedoucí (pracovník) → vedoucí (výpravy). Hlavním důvodem je, že se nepřidává žádný afix. Kromě toho v této věci není na korpusové značkování spoleh; srov. opět Osolsobě 2014. Máme ovšem mj. heslo -né, protože např. k substantivu vstupné se adjektivum vstupný neužívá, přinejmenším ne běžně.¹⁴

Slovník také není popisem kombinatoriky afixů. Nedovíme se tedy například:

• zda se ten který substantivní sufix maskulin podrobuje přechylování snadno a často či naopak jen výjimečně nebo vůbec ne;
• které sufixy jmen osob blokují odvození posesivních adjektiv;
• které slovesné předpony, popř. jak často, se mohou spojovat s jinými (před-po-roz(-)umět; srov. Veselý V. v rec. řízení); totéž se pochopitelně týká slov přejatých, čímž ze zpracování vypadávají případy jako epi-dia-skop (přístroj k promítání nasvícené i prosvícené předlohy);
• zda lze zobecnit případy tvoření sice zřetelně od sloves, ale od jiné podoby kmene/základu (obal-ova-t/obal-i-t → obal-e-č, mít → maj-i-tel), popř. afixem běžným u jiné skupiny derivátů (korun-ova-t → korun-ova-ce sufixem perintegrovaným z četných latinismů jako tradi-ce, experien-ce, appella-ce).¹⁵

Jednotlivé poznámky ke kombinatorice se přesto v některých heslech najdou.

Dalším jevem nezkoumaným soustavně je konkurence afixů, ať domácích afixů s blízkým významem/funkcí, nebo domácích a přejatých, anebo také různých pojmenovacích způsobů v rámci používání přejatých stavebních prvků (např. poměr využívání od sloves tvořených adjektiv na -ivní k adjektivům tvořeným od názvů dějů sufixem -ní, jejich významové odlišnosti nebo naopak funkční shody: distributivní vs. distribuční). Důvodem, proč konkurence nebyla sledována soustavně, je malá zobecnitelnost takových pozorování.

Soustavnou pozornost jsme nevěnovali ani rozlišování sufixů jednoduchých a složených. Složený je např. sufix -ovna v transformátor-ov-na i v Pavl-ov-na. Máme za to, že tím bychom v řadě případů otevřeli problematiku sufixů sledovatelných už dávno jen na historicko-etymologické úrovni: srov. dra-^?t-ev.

Postupně jsme také omezili informace o hláskových změnách doprovázejících afixaci – zejména při pomyšlení, kolikrát by se od nás čtenář dočetl, že k se mění v č ap. Tato stránka afixace je, soudíme, dostatečně popsána v dílech již vyšlých (MČ1: 184–190) i chystaných (Štícha, v tisku: velmi podrobně, zprac. K. Osolsobě); nechybějí ani prakticky orientované přehledy (Svobodová 2013–14).

Mimo záběr zůstala nářeční slovotvorba; zvolené zdroje dat nedávají podklady pro její zpracování, jakkoli by bylo jistě obohacením (srov. mj. Hlubinková 2010).

Co slovník nezachycuje

Z kapacitních, ale leckdy i koncepčních důvodů jsme z práce buď předem vyloučili, nebo časem vyřadili:

• slovotvorné prostředky, které etymologie vyčleňuje pro jednotlivá slova (kob-yla, ost-rý), aniž jim lze připsat zřetelný kategoriální význam;¹⁶
• soustavné sledování podílu afixace v kompozitech (v heslech nabízíme jen jednotlivá pozorování);
• slovotvorné prostředky vytvářející deiktická slova a číslovky (příklady výjimek: -krát; sufix skupinových číslovek -ice jako jedna z funkcí tohoto sufixu);

• slovotvorné prostředky omezené na propria; naproti tomu prostředky využívané i u apelativ popisujeme;
• slova tvořená od proprií (výjimka: sufix -ov se slovy jako balíkov/Balíkov);

• anglické afixy/afixoidy (opět až na výjimky);

• celé skupiny afixoidů, u nichž není jasné, do jaké podrobnosti by zpracování mělo zajít; jsou to afixoidy

1. od jmen národů, států, území apod.;

2. od jmen prvků a chemických látek;

3. od jmen barev;

4. od číslovek;

5. od řeckých písmen;

6. doplňující jako druhá část číselné údaje (dvou-řadý, pěti-hlas, 156-stránkový).

Otevřené otázky

Ústřední otázkou je poměr fundace a motivace. Badatelsky různě orientovaní autoři hesel v našem slovníku nenašli společný pohled na to, do jaké míry platí dokulilovská maxima, že bez motivace není fundace. U řady z nich se do různé míry a v různých konkrétních řešeních projevuje názor, že fundace je věc daná formou při odvození  a není dotčena případnou budoucí ztrátou povědomí o motivaci, nebo tím, že motivující slovo vyšlo z úzu, nebo tím, že fundující slovo pozbylo významu, který byl v minulosti motivujícím ...

V rovině jasných odpovědí na jasné otázky¹⁹ se nehodláme přít o to, že lexikální význam např. slova slepice dnes neobsahuje sémantiku slepoty, ale rezervujeme si právo informovat o tom, že slovo slepice (dnes nevnímané jako odvozené) vzniklo jako pojmenování ptáka nesoucího takový příznak. Řečeno obecně, pro osvětlování slovotvorby je potřebí obojí informace: diachronní o vzniku prostředků, synchronní o jejich dnešních vztazích.

Problém tzv. srozumitelnosti je zvlášť vyhrocený u přejatých slov, kde sice může být některý prvek jejich formy rozpoznatelný snadno (např. prefix nebo stavební prvek odpovídajícího postavení před kořenem: apo-plexie, apo-ftegma), ale u dalších prvků téhož slova je míra srozumitelnosti individuální a odvíjí se od vnímavosti k jazykové formě a od znalosti dalších jazyků. V dnešní době se vehikulem slovotvorných prvků z latiny a řečtiny stává angličtina; už jen kvalitnější znalost tohoto jazyka (třeba slova immission) usnadňuje čtenáři našeho slovníku vnímání informace o stavbě našeho přejatého substantiva i-mis-e neboli zvyšuje srozumitelnost výkladů v heslech in- a -e. Celkově náš slovník preferoval spíš analyzující pohled, než aby pojetím typu „imise je přejaté slovo a do jeho stavby nevidíme“ upíral uživatelům češtiny schopnost vhledu do přejatých slov – naopak chce takovému vhledu napomáhat poskytováním informací.

Protože standardní hesla (zčásti i hesla informativní) předkládají statistiky, připomeňme problematičnost veškerých kvantifikací jazykových jevů a zvlášť kvantifikací pomocí korpusů. Otázkou, která má mnoho konkretizací/převleků, je: Co počítáme? Počítáme ve srovnatelných případech týmž způsobem?

O některých důsledcích práce se dvěma korpusy jsme se už zmínili v popisech typů hesel; nyní obraťme pozornost k datům, která „poskytuje“ náš tzv. měrný korpus SYN2010. Každý menší než maximální, pro současný jazyk v praxi nerealizovatelný korpus zkresluje pohled na periferie jazyka, jak vyplývá z výběru textů. Každý dotaz je úkonem zobecnění, jemuž korpus vychází vstříc různou měrou: do reakce na dotaz jsou například zahrnuta neodlišená homonyma a je otázkou, kolik relevantního materiálu zůstalo naopak skryto. Analýza výsledků může mít různou hloubku a být různě kvalitní. Snaha rozpoznat jednotlivé funkce afixu naráží na případy, kdy sám zkoumaný materiál – jímž je technicky zprostředkovaný²⁰ obraz lidského zacházení s jazykem – není prost vágnosti (srov. např. víceznačnost významů slovesných předpon). Pokud jde o kvantifikaci výsledků lingvistického uvažování, musíme se stále znovu ptát, jaké pojetí se v něm uplatňuje.

Od veškerých kvantitativních charakteristik v tomto slovníku si proto můžeme slibovat jen orientační hodnotu, např. že jeden prostředek, jedno slovo jím odvozené je výrazně častější/řidší než jiný prostředek, jiné slovo; srov. Králík 2001. To je také důvod, proč ani se statistickou podporou nevynáší náš slovník soudy o produktivitě (produktivita střední, vysoká, značná, nízká, zanedbatelná, afix téměř neproduktivní, neproduktivní, zcela neproduktivní ....).²¹ Necháváme na čtenáři, aby produktivitu posuzoval sám podle frekvenčních údajů.

To byly příklady otevřených otázek. Uživatele slovníku nepochybně napadnou mnohé další. Autorský tým bude spokojen, pokud se mu podaří navodit o afixech přemýšlení. Doufáme, že jsme k němu poskytli nemálo materiálu jak v obecné rovině, tak v konkrétních případech.

Závěrečná poznámka: Text O slovníku obsahuje stanoviska, se kterými se autoři hesel v různé míře neztotožňují. Jmenovitě jde o synchronní a diachronní přístup k interpretaci stavby slov, o vztah motivace a fundace, o pojetí cirkumfixace (srov. část 6), o pojímání stavby přejatých slov. Patří sem i postoj k chybovosti v korpusech.